Od senzačního triumfu českých hokejistů na olympijském turnaji v Naganu neuběhl ani měsíc, když hokejovou euforii zakalila šokující zpráva: Dušan Pašek, člen zlaté sestavy z šampionátu v Praze, spáchal sebevraždu. Bylo mu 37 let.
Jeho tělo našli s prostřelenou hlavou v bratislavské kanceláři, na stole ležel hned půltucet dopisů na rozloučenou. Policie úmrtí uzavřela jako sebevraždu, nicméně doteď kolují spekulace o tom, že Paškovi u cesty na druhý břeh někdo výrazně asistoval, podle odborníků by se jen těžko mohl střelit do čela takovým způsobem.
Podezření samozřejmě ihned padlo na slovenskou mafii, která ve druhé půli devadesátých let zažívala zlaté období a její chapadla údajně dosahovala až k tehdejšímu premiérovi Vladimíru Mečiarovi.
Rodák z Bratislavy totiž uměl šlápnout na plyn. V mládí si zadal s komunistickým režimem a jeho jméno se dokonce objevilo na seznamu spolupracovníků STB, postupem času ale bylo čím dál častěji spojováno spíš s vynikajícími hokejovými úspěchy.
Do týmu Slovanu Bratislava se šikovný útočník dostal už v šestnácti letech, netrvalo dlouho a v dresu belasých se vypracoval ve spolehlivého střelce. Hromový pokřik „Ceco, banán!“ podle Paškovy přezdívky se stal tradiční součástí hokejových zápasů. A Ceco si také zanedlouho oblékl dres s céčkem na hrudi.
Vojnu si odbyl v Jihlavě a hned poté zamířil do slavné NHL, do Minnesoty, kde odehrál jednu sezonu. Po návratu do Evropy hrál za švýcarské Lugano a Ambri-Piottu, italské Asiago a finské KalPa Kuopio. Za reprezentaci Československa, v níž debutoval v roce 1981, nastoupil v 196 zápasech, ve kterých nastřílel 69 gólů, což ho po Jozefu Golonkovi (82) a Vincentu Lukáčovi (70) zařadilo na třetí místo mezi slovenskými střelci federální reprezentace.
„Dušan? Super kluk, kamarád. A výtečný hokejista,“ vzpomínal pro portál Hokej.cz Vladimír Růžička. Společně toho zažili dost. V reprezentaci hráli na světových šampionátech i na dvou olympiádách. Největší úspěch přišel v Praze 1985. „Vyhráli jsme mistra světa, Pašek hrál tehdy velmi dobře,“ oceňuje Růžička.
Po skončení kariéry působil jako hokejový manažer, dokonce to dotáhl až na prezidenta slovenského hokejového svazu. Někteří lidé z jeho okolí spojují jeho špatný psychický stav s propadákem slovenských hokejistů v Naganu, s nímž se Cíger a spol. loučili už po základní skupině.
Daleko pravděpodobnější je ale souvislost s divokým životním stylem, který měl Pašek v krvi.
Rodák z Bratislavy se prý zapletl s podezřelými lidmi, debatovalo se o jeho kontaktech s podsvětím. Bývalý útočník se prý rád věnoval hazardu, ze kterého mohl mít dluhy, jedna verze dokonce tvrdila, že byl svým způsobem zatažen do obchodování s drogami.
Ať už to bylo jakkoli, smrt legendy československého hokeje stále nebyla uspokojivě vysvětlena.