Sedmkrát se stal šampionem Švýcarska, na začátku letošního roku pak vyrazil dobývat zámoří, když dostal nabídku od amerického týmu AJE Motorsports. „Díky za tuhle příležitost,“ pochvaloval si Auberson.

Všechno se převrátilo 16. června, kdy po hrozivé nehodě ochrnul. V nemocnici v Utahu ležel sám, kvůli protikoronavirovým opatřením za ním nemohli přijet ani jeho blízcí včetně přítelkyně Morgane.

Až v srpnu se mohl přesunout do Švýcarska. S pocity marnosti však bojuje dál. „Tohohle postiženého života už mám dost. Všechno je tak strašně komplikované. Moje tělo není schopné normálně fungovat. Každý den se cítím hrozně. Každou noc špatně spím a s… mě maličkosti, které mi trvají věčnost. Každý den je jako za trest. Říkám sám sobě, že příští den už bude lepší. Ale dny běží a všechny jsou stejné,“ svěřil se sedmadvacetiletý Švýcar.

„Jediná věc, která mě drží při životě, je naděje. Naděje, že bude líp. Naděje, že se věci posunou kupředu a že zase budu žít více či méně normální život. Ale ta naděje je nejistá a některé dny jsou těžší než jiné,“ napsal Auberson.

Přiznal, že podpora, které se mu dostává, zabírá jen částečně. „Spousta lidí mě podporuje a já jim za to děkuju. Ale nakonec jsem to jen já sám, kdo bojuje se svým tělem den za dnem, a je to mnohem náročnější, než si můžete myslet,“ uvedl.

Killian Auberson v dobách před osudným úrazem: