Když Korejci prohráli přestřelku s Ghanou a v Kataru se ocitli na hraně vyřazení, neubránil se pláči.

Slzy, tentokrát vyvolané nezměrnou úlevou a štěstím, smáčely jeho tvář i o pár dní později po výhře nad Portugalskem.

V nastaveném čase hbitý rychlonožka utekl obraně Jihoevropanů a vymyslel pro spoluhráče Hwanga gól na konečných 2:1. Po zaznění závěrečného hvizdu Son upustil na trávník svou „superhrdinskou“ masku, klesl na kolena a nezadržitelně, usedavě plakal. Přitom ještě nebylo hotovo.

Muži v červených dresech museli dlouhé minuty trnout ve středovém kruhu. S očima upřenýma na tablet věřili, že Uruguayci v souběžně hraném utkání nepřidají další gól, pro korejské naděje smrtící.

Až potom jejich euforie vytryskla naplno a Sona spláchla další slzavá vlna.

„Bylo to nejdelších šest minut v mém životě,“ přiznal posléze.

V Kataru ho zatím srážejí emoce z obou konců spektra. Třicetiletý ofenzivní fotbalista má tendenci jim snadno podlehnout. Pochopitelně, vzhledem k tlaku, s nímž se národní poklad musí na světovém šampionátu vyrovnávat.

Ve své domovině je uctíván jako superhrdina, což během šampionátu umocňuje černá maska, kterou nosí kvůli fraktuře v obličeji. Jen pár týdnů před mistrovstvím uvedla celou Koreu do stavu naprostého děsu nešťastná událost z utkání Ligy mistrů.

Křídelník Tottenhamu utrpěl zlomeninu očnice a jeho start v Kataru byl vážně ohrožen. 

Son ale národ velmi brzy uklidnil. „My fotbalisté často riskujeme. Chci dát našim fanouškům radost a naději. Ten risk mi za to stojí,“ vyprávěl rodák z Čchunčchonu, hlavního města provincie Kangwon.

Ikonický status ve své zemi tím ještě posílil. „Je slavnější než Beyoncé,“ citovala BBC jednoho z korejských fanoušků. Další vypověděl, že Son v Koreji naprosto převrátil vnímání sportu a přivedl masy lidí k národní hrdosti.

První asijský autor více než padesáti gólů v anglické Premier League nastřílel v minulé sezoně 23 branek, stejně jako Mohamed Salah z Liverpoolu.

S anglickým hroťákem Harrym Kanem vytvořil v barvách londýnských Spurs duo vpravdě zkázonosné. Letos v únoru překonali rekord dvojice Chelsea Frank Lampard – Didier Drogba. Nikdo v historii si navzájem nepřipravil tolik gólů, jako Son s Kanem.

Anglický fotbal už si podmanil, byť hrát za Tottenham zrovna neznamená užívat si radost z týmových úspěchů.

Možná o to víc touží konečně uhrát něco velkého v reprezentaci. Je na třetím mistrovství světa, před osmi i čtyřmi lety ale korejské šance pohasly už ve skupině. Až nyní se Son dočkal.

„Moje slzy byly slzami štěstí. Na tuhle chvíli jsme čekali opravdu dlouho a společně jsme věřili, že to můžeme dokázat,“ uvedl po postupu.

V Kataru zatím nedal gól, ale ze všech sil bojuje pro tým. Přestože ještě pár dní před začátkem MS tvrdil, že nejspíše nebude moci odehrát všechno, neslezl zatím z trávníku ani na minutu.

„Jsou momenty, kdy cítím, že to nejsem já. Nejsem schopný hrát nejlépe, jak dovedu. Ale jsem vděčný spoluhráčům, kteří mě drží nad vodou, když nejsem schopný naplnit své povinnosti. Jsem na ně moc pyšný,“ vyprávěl dojatý Son. 

Brazilce jeho sebekritika neuchlácholí. Titeho tým expertů se na ultimátní maskované nebezpečí před pondělním večerním osmifinále připravuje s největším respektem a vážností.

„Musíme být velmi obezřetní. Porazili Portugalce, jsou strašně silným týmem,“ prohlásil trenér Kanárků, který už by měl mít k dispozici uzdraveného Neymara.

Je nevyhnutelné, že s jídlem roste chuť. Brazilci zatím nejsou v Kataru tak přesvědčiví, jak se čekalo. Korejci to vědí a jsou odhodlaní kousat.

„Osmifinále bylo naším cílem. Ale teď máme vyšší cíle a uděláme všechno, abychom jich dosáhli,“ řekl Son. „V dnešním fotbale nikdo nemá nic jistého. Víme, že máme šanci Brazílii porazit,“ dodal korejský kapitán.