Světový šampionát se mi moc líbí a baví mě. Především vítám překvapivé výsledky, to je vždycky osvěžení, když něco dopadne jinak, než se předpovídá, že nic není předem rozhodnuté.

Ukazuje se, že se i země bez větších fotbalových tradic dokážou na silné soupeře připravit a zaskočit je. Fotbal se zvedá na celé planetě. Zásluhu na tom mají evropští trenéři, kteří dodají taktiku, disciplínu. A velký význam má to, že přebírají i výchovu mládeže.

Já vím, že některé šokující výsledky přišly ve třetích zápasech ve skupinách, kdy už favorité měli postup jistý. Logicky pošetřili síly, nasadili náhradníky. Ale to, že Tunisko porazí Francii, Kamerun překoná Brazílii nebo Jižní Korea zdolá Portugalsko má pořád nějakou hodnotu. Je to oficiální zápas, na mistrovství světa, nikdo by neměl nic podcenit.

Hodně mě zklamal domácí Katar, který v základní skupině – společně s Kanadou – nezískal ani bod. Očekával jsem, že se na šampionát, který pořádá a věnoval mu obrovskou péči, lépe připraví i po sportovní stránce. Co se týče silných zemí, zaskočilo mě Německo. Určitě mělo větší ambice.

Zajímavostí je, že do vyřazovacích bojů poprvé v historii postoupili zástupci všech kontinentů, kde se hraje fotbal, i když Austrálie vystupuje v asijské zóně. Lepší důkaz, jak se fotbal na planetě zvedá, nelze předložit. V osmifinále však postupně vypadávají. Zvládnout vypjaté duely, kdy se vymstí každá chybička, je pro ně ještě stále těžké. To je dojede, to je dorazí. Evropa a Jižní Amerika ještě budou dominovat.

Od začátku jsem tipoval, že Francie může titul obhájit. A pořád jí věřím. Fandím také Argentině, kterou táhne Messi a dodává týmového ducha. Oceňuju, že hraje pro mužstvo a ve složitých situacích to bere na sebe. Bavme se také o Brazílii, která je skvělá. Mezi těmito třemi bych viděl adepta na mistrovský trůn.

Jsem moc rád, že září hvězdy jako Messi, Ronaldo i Neymar. Tito kluci však stárnou a nastupují na jejich místo mladší, především francouzský útočník Mbappé. Je mi pak moc líto, že se nemohl ukázat norský zabiják Haaland, také by patřil k nastupující generaci.

Trošku mě zklamal polský střelec Lewandowski. Nedostal sice od spoluhráčů servis, jaký by potřeboval, ale taková osobnost by se přesto měla projevit více. I když dva góly dal, do historie se zapsal také dvěma neproměněnými pokutovými kopy, což není lichotivá vizitka. I když proti Francii to mohl napravit při opakované penaltě.

Přiznávám, že mi trochu před šampionátem unikl ekvádorský Enner Valencia. Neměl jsem ho tak přečteného, neuvědomoval jsem si, jaký je to borec, jak se umí v koncovce prosadit. Škoda, že neměl okolo sebe kvalitnější spoluhráče, mohl to dotáhnout dál. Ale tři góly na šampionátu je velice slušný počinek.

Pro mě jako pro fanouška je atraktivní, že se prodlužuje o tolik minut. Rád se dívám na fotbal, který pokračuje v době, kdy přichází únava, psychické a fyzické vyčerpání, na plac se vrhají čerství náhradníci. Asi nejsou nadšení, kteří to musí podstoupit, určitě to příšerně vadí mužstvu, které vede. Ale to je fotbal, drží mě to u obrazovky a užívám si to.

Veliké téma zůstávají rozhodčí. Přestože byli vybráni ti nejlepší ze všech světadílů, pořád se objevují hrubé přehmaty, které ovlivňují výsledky utkání. Dokazuje to, že k lidskému selhání dochází i na takové úrovni. Nechci dělat alibi českým rozhodčím, ale je to všude stejné. Chyby se dělají.

Jsem velkým příznivcem techniky, která do toho vstupuje. I když někdy mi to připadá jako počítačová hra, obrovským přínosem je kalibrovaná čára na ofsajdy, odstranily se tradiční diskuse a velké křivdy. Kouknu a vidím, není o čem mluvit, vše je jasné. Líbilo by se mi, kdyby se to podařilo sehnat a zaplatit i pro naši ligu.