Majitelka kompletní sady medailí z olympijských her ve střelbě a také čtyřnásobná maminka pomáhala s tréninkem v české mužské reprezentaci hlavně v rámci soustředění a obrazila i některé závody. Teď už to ale neplatí. 

„Kluci byli nesmírně otevření, práce s nimi mě bavila, ale kvůli rodině jsem s týmem nemohla trávit tolik času, kolik by bylo třeba,“ přiznala Emmons na oficiálním webu českého biatlonu.

Vliv na její rozhodnutí měl i fakt, že v týmu měla starší, zkušenější biatlonisty jako Ondřeje Moravce, Michala Krčmáře nebo Tomáše Krupčíka. 

„Předělávat návyky zkušených harcovníků je těžká a dlouhodobá záležitost. A ne každý chce změně obětovat třeba celou sezonu a ztratit přitom střelecké sebevědomí. Tomu rozumím, protože sportovní kariéra je krátká,“ řekla.

Už loni tak po boku Vlastimila Vávry pomáhala také mladým biatlonovým nadějím a letos v létě se do tohoto nového úkolu vrhla naplno. 

„Uvědomila jsem si, že to by mohla být správná cesta. Mladí závodníci ještě nemají tolik zažité stereotypy. Na nové věci se tak adaptují rychleji než zkušení reprezentanti,“ vysvětlila Emmons.

Na druhou stranu dorostenci a dorostenky také mají své problémy a práce s nimi není zrovna snadná.

„Jsou to pubescenti. Tedy většinou rychle rostou, nabírají svalovou hmotu, zásadně se jim mění motorika, do toho vstupují hormony… A samozřejmě, každý má dané jiné vlohy,“ vyjmenovala úskalí bývalá střelkyně.

Spolu s Vávrou objeli sportovní centra mládeže a sledovali, kde mají talenty největší rezervy. Do týmu zařadili i kondiční trenérku Ivu Prachařovou, protože z dobré kondice vychází také správná technika střelby.

„Ideálně by všichni měli mít svůj ležákový mozek a svůj stojákový mozek. Měli by se na střelnici oprostit od toho, že jim třeba nejedou lyže, že na trati měli pád nebo že je bolí ruce. Jednoduše řečeno chceme, aby jejich střelecký projev byl koncentrovaný, ale přitom automatický, oproštěný od dalších emocí. Cílem je naprostá rutina,“ dodala Emmons.

V neposlední řadě je cílem i vytvoření metodiky tréninku pro kouče v klubech. A také to, že se bývalá olympionička u této práce trochu odreaguje a přitom postupně pozná prostředí biatlonu.

„Myslím, že začít u mládeže byla dobrá trefa. Sama se učím věci pojmenovávat a spojovat. Když si jdu střelit, tak opravdu spíše s biatlonovou malorážkou. Chci této střelbě více porozumět a oživit si dovednosti,“ přiznala.