Za poslední tři roky prošli prvním kolem draftu čtyři Němci. Leon Draisaitl je podle novinářů i hráčů nejužitečnějším hokejistou NHL. K tomu stříbro z poslední olympiády. Zažívá německý hokej nejlepší období v historii?

Když jmenujete tyhle dílčí úspěchy, asi by to tak mělo být.

Vidíte v tom určitý trend?

Podle mě jde jen o takové ojedinělé zářezy, sluníčka v podmračnu. Třeba stříbro z olympiády nechci nijak podceňovat, byl jsem za kluky rád, ale na rovinu si řekněme, že s hráči NHL by to asi vypadalo jinak. A pokud jde o draft, pro příští roky tam nevidím žádného jasného kandidáta pro první kolo. Možná přijde nějaké překvapení, ale určitě ne z Mannheimu.

Čím to tedy je, že v Německu za poslední roky vystřelilo nahoru hned několik top talentů?

Prostě se to sešlo, což je super, ale spíš se koukejme na to, co přijde. Mluvíme o zemi, která má 80 milionů lidí, ne deset nebo pět, takže by něco přijít mohlo. Jenže to by se tady musel hokej víc podporovat. Až si budeme telefonovat za tři roky, zjistíme, že nějaký Němec byl draftovaný ve třetím nebo čtvrtém kole. Nedělám si velké naděje.

Moritz Seider, váš bývalý svěřenec, kterého si před rokem vytáhl v prvním kole Detroit, prohlásil, že mladí hráči v německé lize už nejsou jen na zahřívání lavičky. Pomohlo pravidla, které kluby nutí zařadit na soupisku dva hokejisty do 23 let?

V každém případě to nebylo na škodu. Někteří starší hráči samozřejmě museli uvolnit místo těm mladším. Ale jestli za dva roky máme mít čtyři takové hráče, tak se musím sám sebe ptát, kde je vzít a zároveň udržet kvalitu mužstva. Navíc je musíte pravidelně obměňovat, protože někteří z té kolébky, ve které jsou chránění, časem vypadnou. Se Seiderem souhlasím, ale nesmí se to přehánět. Jeden dva hráči jsou v pořádku.

Kolik jich má být v budoucnu?

Příští rok jsou to pořád dva hráči, ale pak v dalších dvou sezonách už tři. A už se přemýšlí o tom, jestli se to dále nemá zvednout až na čtyři. To je hodně.

Dostával by u váš Tim Stützle v minulé sezoně tolik prostoru, kdyby tohle pravidlo neplatilo?

Myslím, že jo. Malý problém byl akorát v tom, že chtěl jít studovat do Ameriky. Takže jsme mu před sezonou říkali, že u nás dostane dobrou šanci, stejně jako předtím Seider. A hned od prvního tréninku jsme ho dali k cizincům do první druhé lajny navzdory tomu, že je v Mannheimu velký tlak na výsledky. Stáli jsme si za tím, že Tim je opravdu dobrý. A potvrdil to. S pravidly tohle nemělo co dělat. Prosadil by se tak jako tak.

Jak dobrý je to hokejista? Někteří ho srovnávají s americkou hvězdou Patrickem Kanem. Je to namístě?

V každém případě. Myslím, že to není přehnané. Má všechno, co dneska útočník potřebuje. Je to dobrý bruslař, ať už jde o zrychlení nebo změny směru, teď zlepšil střelu, má o šest kilo víc svalové hmoty než v březnu. Vidíte, že na sobě pracuje. Taky záleží na tom, jak si v NHL, kde je menší kluziště, zvykne a jaké bude mít spoluhráče. Dřív nebo později se ale podle mě prosadí.

Jste zastáncem nasazování mladých hráčů i za cenu toho, že zpočátku můžou dělat víc chyb, nebo zkrátka musejí mít stejnou výkonnost jako zkušenější hráči? V české extralize je to věčné téma.

Když už dáte mladému hráči nějakou šanci, tak ho tam nechte, jak se říká, trošku vyvařit. Dneska vidím hokej jinak. My trenéři chceme pořád vyhrávat, ale někdy strašně moc lpíme na chybách. Podle mě by se měly dělat. Bylo by ale dobré, aby hráči dělali pořád nové chyby. Aby neopakovali ty samé dvakrát třikrát. To je pak blbé. Tam nevidím rozdíl, jestli jde o mladého, nebo starého hráče. Každý je na nějaké úrovni a podle toho chybuje.

Pořád si stojíte za tvrzením, že do mládeže investují hlavně v Mannheimu, Mnichově, Kolíně a Berlíně? Nepřišlo po stříbru z olympiády vzedmutí napříč zemí?

Ani ne. Je to pořád stejné. Člověk neslyší, že by někde vybudovali nějakou akademii nebo něco podobného, jako se to děje u fotbalu.

A jak si stojí například Mannheim, který už máte jako trenér dobře zmapovaný, v porovnání s Českem nebo se světem obecně?

Solidně. Částečně se do toho dávají privátní od našeho vlastníka Daniela Hoppa. Zakládá si na tom, že fungujeme profesionálně. Máme arénu a k ní ještě dvě kluziště, takže mladí kluci můžou často chodit na led a zlepšovat se. Mají profesionální trenéry, což v Německu není běžné. Většinou vidíte, že trenéři mají ještě nějakou práci a nemůžou se na hokej stoprocentně soustředit.

Stačí Mannheim a pár dalších klubů k tomu, aby Německo každý rok vyprodukovalo hráče, jako je Stützle?

To je právě ono. Klubů jako Mannheim je strašně málo. Člověk si říká, že v 80milionové zemi by těch měst, co do hokeje investují, mohlo být víc. Uvidíme, co bude za tři roky.

Po stříbru z olympiády jste mluvil o tom, že německá liga je v očích Čechů podceňovaná. Přitom teď má v Lize mistrů čtyři týmy, zatímco extraliga kvůli nižšímu koeficientu tři. Je to měřítko?

Nevím. Opravdu. Ty ligy ani nechci srovnávat, protože jsou úplně jiné. Jejich vývoj samozřejmě vidím. Myslím, že český hokej je pořád charakteristický jistým vtipem, mančafty mají tu hokejovost. Tady je to bojovnější, hraje se nahoru dolů jako v Severní Americe. Je těžké říct, co je lepší.

Německá liga má kvůli pandemii covidu-19 začít až v polovině listopadu. Bude tomu skutečně tak?

Stoprocentně ne. Jinak už by se trénovalo a probíhaly by určité přípravy. Momentálně se tady mluví jenom o tom, co nejde. Vždycky akorát víme, do kdy nebudeme hrát, ale to neznamená, že v tomhle termínu hrát začneme. Hráči v celé lize jsou doopravdy naštvaní, protože celá Evropa hraje. Vím, že v Česku se teď všechno zastavilo, ale tady se třeba hraje házená, začne basketbal. Hokej ne.

Německé kluby se startem váhají protože nechtějí hrát bez diváků. Třeba právě pro Mannheim, na který běžně chodí kolem dvanácti tisíc lidí, by zavřené tribuny znamenaly velkou finanční ztrátu. 

Je to tak. Pokud se ale nakonec bude hrát bez diváků, musíme vědět, jestli nás podrží sponzoři, nebo ne. Tyhle domácí úkoly se dávno měly udělat. Nemusíme si namlouvat pohádky, že se pandemie v příštích dvou třech měsících zlepší. Čísla naopak půjdou ještě nahoru. Proto bychom měli být připravení. Mít plán. Vědět, kolika peněz se hráči ještě můžou vzdát. Něco musí říct sponzoři, vlastníci… Možná tady budeme mít ligu jen s deseti, dvanácti mančafty. Možná ne všichni vydrží. 

Bojíte se, že nemusí začít hrát vůbec?

Nebojím se toho, ale tahle alternativa tady je.

A mělo by se vůbec začít hrát? Extraliga, která odstartovala v září, už je přerušená.

Vím jen, že když se to nezkusí, odpověď nikdy nezjistíme.