Důl v Transylvánii nabídl podmínky, s nimiž se na světových akcích při skocích z vysoké platformy nesetkávají. Teplota vzduchu i vody jen 12 stupňů Celsia byla tím nejmenším problémem. Větší potíž znamenala mimořádná slanost vody, která byla osmkrát vyšší než v Jadranu.
Když ze stěny dolu skočili, nabrali nad hladinou rychlost 85 kilometrů v hodině, ale voda je pustila jen do hloubky 2,5 metru, poloviční než obvykle.
Navíc v dole neměli přírodní světlo. „Dole v jezeře byla velká tma. Voda má o sedmnáct procent vyšší hustotu než mořská voda, takže dopad je jiný. Je to unikátní zkušenost dopadnout do vody, která je tak slaná. Vytlačí vás pak přímo vzhůru k hladině,“ popisovala devětadvacetiletá Australanka Ifflandová, která vyhrála MS v letech 2017 i 2019.
První zprávy o solném dole, který si pro svůj extrémní kousek vybrali, pocházejí ze třináctého století. Používaný byl až do roku 1932. Nyní je v něm muzeum a podzemní tematický park, který v běžném roce navštíví zhruba 700.000 lidí.