Čtyřiadvacetiletá tenistka po nejlepší grandslamové jízdě své dosavadní kariéry dosáhla na jeden z dlouholetých cílů: konečně se probojovala do elitní stovky světového žebříčku.
Paradoxně však z francouzské metropole neodjížděla zpět do vlasti ve stoprocentně pozitivním rozpoložení.
Zatímco své přemožitelce ve dvouhře fenomenální úspěch přála, v deblu ji citelně zasáhla křivda i nesportovní chování pařížských šampionek.
Jak hodnotíte už s odstupem vaše vystoupení na French Open? Osmifinále dvouhry, semifinále v deblu. Dá se to označit za životní turnaj?
V singlu je to určitě největší úspěch, který jsem kdy zaznamenala. Teprve třetí účast v hlavní soutěži na grandslamu a hned čtvrté kolo. Když porovnám moji první účast v hlavní soutěži na Roland Garros 2018, po úspěšné kvalifikaci, s Karolínou Plíškovou, tak jsem skoro nenastoupila, jak jsem byla nervózní. Cítím, že jsem se za dva roky hodně posunula. V deblu jsme předvedly dobré výkony, měly jsme extra těžký los, ale na vítězství to bohužel nestačilo.
V osmifinále dvouhry jste hrála proti kvalifikantce Argentince Podorské, která do letošního Roland Garros nevyhrála žádný grandslamový zápas. Musela jste cítit velkou šanci na další zvýraznění už tak velkého úspěchu. Sehrály roli nervy, tlak, únava, nebo byla soupeřka prostě lepší?
Začala jsem dobře, ale pak se karty obrátily. Čím déle jsme hrály, tím víc se zlepšovala. Nechala jsem na kurtu vše a nestačilo to. Zaslouženě vyhrála a pak porazila i Svitolinovou, došla až do semifinále. Obrovský úspěch. Přála jsem jí to. Jedno ráno jsem jí popřála hodně štěstí a druhé jsem jí gratulovala. Nádherný příběh v této podivné době.
Vy sama jste vůbec poprvé na grandslamu nemusela hrát náročnou kvalifikaci. Byla to velká pomoc?
Byla jsem moc ráda. Já jsem se do kvalifikace ani nehlásila. Opatření byla taková, že bych musela přijet čtyři dny před zápasem na testy, a kdyby se mi v kvalifikaci nezadařilo, musela bych přes týden čekat na debla v bublině. Navíc předpověď taky nebyla optimální, na trénink a tak… Když se hlavní soutěž uzavřela, byla jsem třetí po čarou a lhala bych, kdybych neřekla, že jsem každý den kontrolovala, zdali se někdo neodhlásil.
Na antuce jste v létě odehrála spoustu zápasů, nabrala slušnou formu. Tušila jste, že by mohl nastat právě v Paříži váš grandslamový průlom?
Netušila. Než se spustily mezinárodní turnaje, tak jsem hrála v České republice dobře, to je pravda. Ale poslední tři turnaje před Paříží se mi vůbec nepovedly. Byla jsem psychicky dole, úderově mimo. Musela jsem hodně zabrat na tréninku, změnit myšlení, abych odletěla správně naladěná. Ale po tom, co se stalo některým hráčům, mě hodně uklidnily dva negativní testy na covid v Paříži. Najednou jsem brala zápasy jako příjemný bonus, že je můžu vůbec hrát.
„Konečně jsem v té hloupé stovce.“ To je vaše citace po vyřazení z turnaje, kdy bylo jasné, že se posunete někam k 85. místu. Byla to dlouhá a náročná snaha se mezi elitu dostat?
Ano, už dvakrát jsem k tomu byla blízko a nepodařilo se mi to, pak jsem musela znovu začínat z 250. místa. Do toho hodně turnajů v deblu a málo šancí v singlu. Teď tam konečně jsem a těším se na nové zkušenosti, které mi tohle postavení přinese.
Co to pro vás znamená být ve stovce? Jak z toho symbolického pohledu, tak čistě z praktického hlediska…
Je to něco, co jsem vždy chtěla dokázat, byl to pro mě velký milník. Teď tam jsem a ten tlak, co jsem na sebe vyvíjela, je konečně za mnou. Z praktického hlediska se dostanu do hlavní soutěže na grandslamu a dostanu se taky na víc WTA turnajů.
Dílčí cíl – postup do stovky – je splněn. Jaký máte další, co se týče dvouhry?
Já si dávám cíle postupné, aby byly motivující, ale taky splnitelné. Teď bude důležité se ve stovce udržet a začít se prosazovat na WTA turnajích.
I když jste zažila skvělé French Open, závěr moc příjemný nebyl. S Kateřinou Siniakovou jste vypadly v semifinále debla, po velkém dramatu. Už to přebolelo?
Mě ne. Pořád to bolí. Myslím si, že jsme byly lepší a zasloužily si zápas vyhrát, protože ve finále bychom měly velké šance na titul. Bohužel se tak nestalo, snad budeme mít do budoucna další příležitosti.
Jak s odstupem vidíte kontroverzní situaci, která se odehrála v závěru? Byl to podle vás klíčový moment, když rozhodčí posoudila míč od soupeřek jako dobrý?
Ano, byl klíčový. Přišlo mi, že je to nakoplo a obě přestaly chybovat. Hned jsme najednou musely dotahovat. 4:2 pro nás a 3:3 je obrovský rozdíl s takto dobrými a zkušenými hráčkami.
Jak si vysvětlujete, že rozhodčí takto rozhodla? Byla tam z vašeho pohledu jasná mezera mezi dopadem míčku a lajnou?
Nevím, proč tak rozhodla. Přišla, podívala se jen z jedné strany, gestem ukázala dobrý míč a šla pryč. Přitom stopa byla celá a jasně v autu. Pokud bych věděla, že nemám pravdu, tak bych ten míč tak neřešila.
Nenapadlo vás v tu chvíli dojít si pro telefon, stopu vyfotit a pak ji třeba nasdílet na sociální sítě? Nic by to samozřejmě nezměnilo, ale někteří hráči už to v minulosti udělali, aby měli důkaz…
Napadlo, ale bylo by z toho napomenutí a velká pokuta a vím, že rozhodnutí by to nezměnilo, zápas nevyhrálo, a i kdybych to zveřejnila na sociálních sítích, tak by se konečný výsledek zápasu nezměnil.
Mladenovicová s Babosovou nakonec urvaly obhajobu titulu. Ony ale nepatří mezi vaše největší kamarádky na okruhu, je to tak? Stěžovaly jste si na jejich chování během zápasu. Co tam bylo špatně z jejich strany?
Bylo tam víc věcí, ale mě nejvíc udivilo, že po tom sporném momentu se začaly povzbuzovat mezi našim prvním a druhým servisem, což je nesportovní. Nepředpokládala jsem to, protože u top deblistek ani deblistů jsem to nikdy neviděla. To se dělá třeba v šestnácti letech, pak už ne. Upozorňovala jsem rozhodčí, ale ta jim nic neřekla. Pro příště se musím ještě víc psychicky obrnit, anebo jim to vrátit.
Nyní jste v karanténě před turnajem v Ostravě. Jak vůbec, co se týče opatření, probíhal návrat z Paříže?
Návrat z Paříže byl v pohodě. Abych se dostatečně chránila, letěla jsem v respirátoru a stále dezinfikovala ruce. Doufám, že budu v pohodě a budu moci v Ostravě hrát.
Jaké máte zprávy od pořadatelů? Odehraje se turnaj bez problémů a jaká budou opatření? Bude to zase bublina podobná třeba té v Paříži?
Doufám, že se hrát bude. Opatření budou jako na všech WTA turnajích a bude se žít v bublině. Mně to nevadí. V Paříži jsem byla sedmnáct dní na pokoji, kde se nedalo otevřít ani okno. V Ostravě jich mám na pokoji hned několik, tak je to příjemná změna.