Při nástupu na první boulder Ondrovi před zhruba čtyřmi tisícovkami fanoušků zazněl hit Ivana Mládka Prachovské skály. Třicetiletý český reprezentant pak na šestý pokus zdolal úvodní „problém“, při kterém musel dvakrát přeskakovat mezi jednotlivými prvky. To není jeho oblíbená technika.

Druhý boulder mu sedl výborně. Už napoprvé sahal po vrcholu, ale nakonec ho udržel napotřetí. Na většinu soupeřů ale ztratil, protože čtveřice finalistů vylezla tento boulder napoprvé.

Třetí boulder vyžadoval velký cit pro rovnováhu, chyty byly mnohdy miniaturní. Ondra si s ním na druhý pokus poradil a výrazně si polepšil. Většina jeho soupeřů totiž měla s touto cestou velké problémy. Vylezl ji už jen Korejec I To-hjon a Ondra poskočil z průběžné páté pozice na druhou příčku.

„Nakonec jsem měl štěstí. Zbývající bouldery mně tolik nesedly, naštěstí nebyly tak náročné,“ řekl.

Vyhovovalo mu, že stavěči na plotnovité struktury zachytili malé, nikoliv oblé stupy. „To je pro mě jako skalního lezce denní chleba. Tenhle boulder mně sedl, naštěstí jsem to nepokazil,“ pochvaloval si Ondra.

Nejhůře stříbro si zajistil, když na první pokus vylezl závěrečný boulder. I To-hjon pak ale byl stejně úspěšný. Na první pokus Korejec vylezl tři ze čtyř cest, jen na tu první potřeboval pokusy dva. Ondra na zdolání vrcholů spotřeboval třináct pokusů.

Bronz získal Francouz Mejdi Schalck. Ten byl na třech finálových boulderech naprosto suverénní, ale s trojkou si neporadil. Ondra francouzského a korejského reprezentanta považoval za nejlepší závodníky ve finále.

„Oba si zasloužili vyhrát. Jsem rád, že osud rozhodl, že aspoň jeden z nich je na tom místě nejvyšším. Na prvním místě bych se cítil trochu nepatřičně,“ poznamenal stříbrný Čech.

Po poměrně těsných postupech z kvalifikace i semifinále byl z cenného kovu nadšený. „Chutná rozhodně zlatě. Kdyby mi někdo před samotným Světovým pohárem řekl, že budu na pódiu s medailí, tak bych věděl, že budu spokojený,“ dodal.