Osmačtyřicetiletý Del Piero, mistr světa z roku 2006 a 17. nejlepší střelec v historii Ligy mistrů, představil v Praze Soccer Camp, v rámci kterého se zhruba stovka chlapců a dívek ze znevýhodněného prostředí bude moct v srpnu předvést v Holešovicích před předními italskými kouči.

Del Piero, který po konci kariéry pracuje jako televizní analytik, se před novináři rozhovořil i o fotbale jako takovém.

Co se vám vybaví, když se řekne český fotbal?

Třeba Pavel Nedvěd. A všechen ten čas, který jsem s ním strávil v Juventusu a vlastně i mimo něj – v létě. Jednou jsme i jeli na dovolenou s rodinami. Jindy zase hráli golf. V něm Pavel trochu tápe, protože mě nemůže porazit, i když hraje každý den. Teď se na mě určitě naštve. Ne, dělám si srandu. Ale vždycky si spolu užijeme spoustu legrace, naposledy v Los Angeles, kde jsem bydlel a kam Juventus v létě přijel v rámci tripu po Spojených státech.

Jak často s Nedvědem mluvíte?

V poslední době jsem s ním nemluvil. Zas tak často v kontaktu nejsme. Však víte, Pavel toho moc nenamluví. Obvykle spolu strávíme nějaký čas v létě, takže ho asi brzy uvidím a zahrajeme golf.

Co dalšího víte o českém fotbale? 

Má neskutečnou historii. Já osobně si na Česko pamatuji z Eura 1996 a z mistrovství světa 2006, kde jsme na něj narazili ve skupinové fázi a nakonec to celé vyhráli – to byla úžasná jízda. V roce 2006 nebo 2004 jste byli neuvěřitelní. Neměli jste jen Pavla, ale i další hrozně talentované hráče. Teď máte jiné, přišla generační obměna. Musím říct, že z této části světa pořád proudí talenti, bylo to vidět i ve finále Konfederační ligy (za vítězný West Ham hráli Tomáš Souček a Vladimír Coufal, za Fiorentinu Antonín Barák – pozn. red.). Doufám, že vás čeká další zlatá éra.

Jezdíte do Česka často, nebo jste tu výjimečně?

Abych byl upřímný, neměl jsem moc příležitostí sem jet. Hodně kamarádů sem ale jezdí na dovolenou, je to relativně blízko Itálii. A Pavel mi toho o Praze hodně řekl. Víte, když sem přijedete jako fotbalista, tak poznáte jen tři věci – letiště, hotel a stadion. Nemáte čas se jen tak procházet kolem. Teď toho konečně vidím trochu víc, všechny ty historické budovy a památky. Žiju v Turíně a pocházím z Trevisa, což jsou taky historická města. A taková já miluju. Doufám, že sem příště přijedu na delší dobu, třeba s celou rodinou.

A co máte plánu v pracovním životě?

Dělal jsem si trenérskou licenci a jsem jeden krok od toho, abych mohl trénovat i profesionály. Trénování nebo manažerská pozice tedy určitě je směr, který zvažuju. Těch deset let po odchodu do důchodu jsem se soustředil na svoje děti – na výchovu a na to, abych s nimi strávil co nejvíc času. Hotovo ještě není, ale myslím, že to nejdůležitější už mám za sebou. Takže plány do budoucna? Může to být cokoliv. Fotbal je můj život, moje vášeň, prostě všechno. Neunavuje mě se na něj dívat a dlouze o něm povídat, jak sami vidíte. 

V posledních letech o něm často povídáte v televizi jako analytik.

Ano, můžete tomu tak říkat, komentátor by asi nebylo to správné slovo. Díky tomu vidím fotbal z jiného pohledu, novinářského. Mám po ruce více statistik. Já chci ale fotbal vidět i z toho trenérského pohledu, proto ta licence. Připravuju se na budoucnost. Je jedno, jestli to bude něco velkého, nebo menšího. Naštěstí jsem velmi mladý. Nesmějte se. Cítím se mladý, to je důležité. (smích)