„S jeho příchodem se ve Spartě všechno změnilo. Měli jsme obrovský respekt k němu, on k nám. Nastartoval úplně jiný mód tréninku, přístupu a konkurence mezi námi. Dokázal být tvrdý, ale zároveň strašně moc lidský,“ vypráví Straka, kterého Ježek ve Spartě vedl od roku 1982.
To už měl za sebou dva ligové tituly ze 60. let, kdy ve Spartě vybudoval úspěšný tým kolem Andreje Kvašňáka, senzační zlato s československou reprezentací z mistrovství Evropy 1976 nebo úspěšné působení v Haagu a Feyenoordu Rotterdam.
S národním celkem přitom začínal po krachu na mistrovství světa 1972 prakticky od nuly. V prvních čtyřech zápasech čtyřikrát prohrál, avšak postupně dovedl mužstvo k vrcholu v podobě zlatého dloubáčku Antonína Panenky.
V 80. letech a v roce 1991 opanoval se Spartou ligu ještě čtyřikrát.
„Přinesl třeba individuální způsob tréninku, často si bral stranou některé hráče a pracoval s nimi na věcech, které měli na slabší úrovni. Přinesl nové nácviky, nové rozestavení,“ popisuje tehdejší stoper Straka.
Ježek ho nechával jako posledního vzadu, zato Jozefa Chovance vytáhl do záložní rady. Ze systému 4-4-2 se stal 3-5-2.
„Strašně často jsme s trenérem o fotbale diskutovali. Říkal mi: ‚Franz, ty se vůbec nemontuj do nějaké kombinace.‘ Věděli jsme, že když budu hrát vzadu jeden na jednoho, sedí nám to. Pepík Chovanec naopak byl silný na balonu a vyvážel ho,“ vysvětluje Straka.
„Získali jsme tím převahu v záložní řadě a dopředu jsme měli skvělé hráče jako Standu Grigu, Tomáše Skuhravého, Honzu Bergera nebo Ivana Haška. Pan Ježek měl výborný čich na hráče, naopak nesnášel flegmatičnost,“ pokračuje někdejší trenér Teplic, Sparty či Slovanu Bratislava.
Ježkův syn Pavel kdysi v rozhovoru pro iDnes.cz vzpomínal, jak si jeho otec po angažmá v Nizozemsku domů pořídil drahou techniku.
„Kvůli fotbalu si přivezl video. V Tuzexu stálo 50 tisíc korun, to je jako dnes půl milionu. Pak si pořídil satelit. V Praze ho mělo pět, deset lidí. Na střeše se vzpínala dvoumetrová parabola, obrovské monstrum. Pořád koukal na německou, italskou a anglickou ligu, obraz zrnil, jiný by to dávno vypnul, ale on ne,“ líčil.
Díky tomu měl Ježek skvělý přehled o hráčích i trendech, v Česku zase obrážel stadiony a vyhlížel nové talenty. Denně údajně vykouřil dvacet cigaret, uklidnění od práce hledal také za volantem auta.
Obdivoval díla Jaroslava Seiferta, sám také básně psal.
„V 80. letech ve Spartě jako první zavedl analýzy soupeřů. Detailně jsme si každého rozebrali a na hřišti se pak cítili mnohem lépe. V týmu jsme to neskutečně hltali a i díky tomu jsme byli úspěšní,“ tvrdí Straka.
Ten v roce 1988 odešel ze Sparty do Německa a stal se oporou Borussie Mönchengladbach, s Ježkem se sešel ještě na MS 1990 v Itálii. Úspěšný československý tým, který došel do čtvrtfinále, tehdy vedl jako hlavní trenér Jozef Vengloš a Ježek mu dělal asistenta.
Tedy v obráceném gardu oproti Bělehradu 1976.
„Od každého trenéra se člověk učil. Pan Ježek mi vetkl profesionální přístup a takovou buldočí práci. Neskutečně se mi to v pozdějších letech vyplatilo. Dokázal rozpoznat, kdy je potřeba bič a kdy je potřeba cukr,“ uzavírá Straka.
Ježek zemřel v roce 1995 v Praze. Bylo mu 71 let. In memoriam byl vyhlášen jako československý Trenér století.