Vždy chtěla působit ve Skandinávii. I kvůli nádherné, až panenské přírodě. A když se letos objevila možnost, skončila po ní. „Ačkoli francouzská liga je o něco kvalitnější než norská a patří k nejlepším na světě, neváhala jsem. Také proto, že hrajeme Evropskou ligu, ve Francii jsem poháry nezažila. A zatímco tam jsme se snažily hlavně udržet, v Molde máme za cíl medaili,“ osvětluje jedny z motivů letního přesunu. „Před pár lety byl klub ve třetí lize, teď se snaží dostat do špičky. A má k tomu předpoklady i podmínky.“

Češka navíc zjistila, že úroveň norské ligy se zvedá. Svému novému zaměstnavateli pomohla v Evropské lize k postupu přes Dijon. „Liga ve Francii je spíš o individuálních činnostech. O tom, co si hráčka udělá sama pro sebe. V Norsku není jedna hvězda, na které to stojí, ale útočný systém se rozkládá na všechny. Zápasy rozhoduje kolektivní připravenost,“ porovnává rodačka z Neratovic.

Norská mentalita jí prý svědčí víc než francouzská. „Je to tady víc rodinné a přátelské, přesto na profesionální úrovni. V týmu se cítím líp, holky jsou víc kamarádské. Mám pocit, že jsme jako jeden tým. Ve Francii jsem vnímala větší rivalitu, tady táhneme za jeden provaz,“ líbí se Šustáčkové.

V Saint-Amand Handball, sídlícím v samém srdci Francie, táhla družstvo na své pozici prakticky sama, v Molde už má konkurentku, to je další z řady rozdílů.

Ani to jí však nevadí, spíš naopak. „Moje pozice je taková, že zápasy začínám. Asi jsem první pravá spojka, i když to zní egoisticky,“ povídá nesměle. „Ve Francii jsem na svém postu byla sama, což bylo občas náročné, hrála jsem i celé zápasy. Tady mám k sobě Johannu Nypanovou. Co chybí mně, ona doplňuje. Když jedna vystřídá druhou, přinese nový impuls. Jsem spokojená s vytížením i s tím, že nejsem sama. Cítím, že mám dobrého parťáka.“

Pokud se přece jen bývalé hráčce Olomouce či polského Lubinu po něčem z Francie zasteskne, tak po atmosféře v tamních halách. „Z toho jsem zklamaná, kulisa v Norsku se s tou ve Francii nedá srovnat. Žiji v menším městě ve fjordu, hustota zalidnění není velká, navíc v Molde hodně fanoušků podporuje spíš fotbal. Na nás jich moc nechodí. Klub se to bude snažit marketingově zvednout.“

Stereotyp o chladných Seveřanech podle Šustáčkové v případě tamních příznivců platí. „Ve Francii byli blázniví, křičeli, zato Norové jsou introverti. Zatleskají, ale že by si vzali buben a hecovali, to ne. Přitom atmosféra může hráčky vyburcovat k lepším výkonům a výsledkům,“ míní házenkářka, která se do světa vydala pod rodným příjmením Hurychová.

Vzápětí nachází ještě jedno negativum na jinak krásném angažmá: ke všem zápasům kromě jediného do Trondheimu musí létat, přitom tohle je její nejméně oblíbený způsob cestování. „Jen kvůli létání jsem si angažmá rozmýšlela. Pomalu si zvykám, ale ještě se necítím komfortně, že bych si užívala: Jupí, zítra letíme! Je to však lepší a lepší, dělám pokroky. Časem to bude banalita,“ věří, že obavy setřese úplně.

Když si má vybrat, zda dovolenou stráví ležením u moře nebo lezením po horách, má Šustáčková jasno. Varianta číslo 2. I proto se těšila do Norska a skutečnost její očekávaní ještě předčila.

„Dostali jsme s manželem byt a každé ráno snídáme s výhledem na hory a moře. Neskutečné. Jsem nadšená z přírody i životní úrovně. Nemůžu lézt po horách každý den, je to dost náročné, ale máme seznam, kam se chceme podívat. A jsme i na místě, kde bychom mohli zachytit polární záři,“ vyhlíží magický světelný úkaz. „Holky říkaly, že tady může být přes metr sněhu. A dlouhé noci budou psychicky náročné. Na druhou stranu rádi lyžujeme, hned vedle města je sjezdovka, můžeme i na běžky.“

Šustáčkové manžel Matěj, který v minulém roce ukončil ve Francii svoji házenkářskou kariéru, v Molde působí rovněž. Když řešila přestup, ptala se, zda by mu našli práci. A protože vystudoval nejvyšší trenérskou licenci a je učitel, angažovali jej coby trenéra mládeže. „Má pozitivní odezvy. Všichni tady mluví anglicky, i děti, všechny mu rozumí. Ve Francii s námi nikdo anglicky mluvit nechtěl, zato tady máme tréninky i porady v angličtině, přestože jsme jen tři cizinky v týmu,“ vykresluje hráčka s číslem 22 norskou vstřícnost.

Brzy už v kabině uslyší češtinu, to až se bude hlásit na reprezentačním srazu, který vyvrcholí zápasy evropské kvalifikace s Finskem (11. října) a v Portugalsku (15. října). „Moc se těším, až zase budu hrát před vlastním publikem. Zápasy nebudou lehké, ale věřím, že oba zvládneme.“

Šustáčková zaokrouhlí svoji bilanci v národním družstvu, která zatím čítá 48 startů. „Rodina mého manžela žije blízko Zlína, kde hrajeme s Finkami, takže přijedou, holky z Olomouce taky, pokud nebudou mít trénink,“ najde učitelka tělocviku v hledišti známé tváře.

Českou reprezentaci už přes rok koučuje Nor Bent Dahl. „Já byla spokojená i předtím, ale samozřejmě přinesl nový impuls a novou energii,“ pochvaluje si Šustáčková, autorka 58 reprezentačních gólů. „Myslím, že národní tým jde správným směrem. Zažil lehkou generační obměnu, nová, mladá krev je hodně talentovaná. Česká reprezentace má rozhodně co nabídnout.“

Kromě boje o evropský šampionát čeká Dahlův výběr na sklonku roku i mistrovství světa, ve skupině se Češky utkají s Nizozemskem, Argentinou a Kongem. „Letos jsou moje ambice vyšší než jen postup ze skupiny. Já bych chtěla čtvrtfinále.“

Hraje se ve Skandinávii, tedy v Dánsku, Švédsku i Norsku, což jsou pro Šustáčkovou krajiny zaslíbené. A třeba to po šampionátu bude platit dvojnásob.