Po 14 letech se moldavský celek do Edenu vrátí a od 21 hodin vyběhne k duelu ve skupině Evropské ligy proti Slavii. Znovu v roli outsidera, ale tentokrát už dávno ne jako neznámý a přehlížený tým.
V létě 2009 se Slavia zdála být na vrcholu. Na novém stadionu vybojovala druhý ligový titul v řadě a před kvalifikací Ligy mistrů kádr ještě značně posílila. Tak, aby nejenže postoupila do skupiny nejprestižnější klubové soutěže, ale aby i tam sehrála více než důstojnou roli.
Z Anderlechtu se vrátil střelec Stanislav Vlček, z Belgie přišel také Hocin Ragued. Slavia přivedla i Benjamina Vomáčku, mladého Adama Hlouška nebo ligou prověřené cizince Risteho Naumova a Vitalije Trubilu.
První překážkou na cestě do Evropy byl ve třetím předkole Ligy mistrů Šeriff, tehdy ještě skoro neznámý celek. Hned po příjezdu do Moldavska slávisté obdivovali špičkové zázemí klubu, který už byl na vzestupu.
Remíza 0:0 po nemastném neslaném výkonu ale málokoho vzrušovala.
Odvetu v Edenu začali Pražané náporem, a když po čtvrthodině dopravil míč do branky hlavičkující Hloušek, byli na nejlepší cestě za postupem. Další příležitosti ale Slavia nevyužila a před koncem zápasu se na její kopačky vkrádala nervozita.
Případný výsledek 1:1 by totiž kvůli pravidlu o gólech na hřišti soupeře poslal dál Tiraspol. A tak se také stalo.
V nastaveném čase na polovině hřiště zbytečně fauloval Petr Janda, Šeriff se dostal do útoku a odražený míč nakopl do šestnáctky. Střídající Libor Tafat tam švihl nohou naprázdno, promáchl míč a Brazilec Nadson Ferreira překonal Jana Hanuše.
Po závěrečném hvizdu propukla moldavská euforie, slávisté popadali na zem. Klub, jehož vedení už se vidělo v Lize mistrů, mířil jen do čtvrtého předkola Evropské ligy. Desítky milionů byly nenávratně pryč.
Titulky novin psaly další den o obrovském šoku nebo katastrofě.
„Měli jsme to odkopat, vydržet to,“ litoval záložník Jaroslav Černý. „Je to rána. Jsem z toho špatný, jako když mám balvan v žaludku. Dlouho jsem si myslel, že se mi to všechno jen zdá,“ říkal trenér Karel Jarolím.
„Bouřka v šatně nebyla a už ani nebude. Udusil jsem to v sobě. Máme šanci usilovat ještě o Evropskou ligu,“ dodal kouč, který rok předtím vrátil sešívané na ligový trůn.
Předkolo Evropské ligy proti Crvené zvezdě Pražané sice zvládli, ale ve skupině s Valencií, Lille a Janovem ani jednou nevyhráli. Obří investice zůstaly nezhodnoceny, navíc Slavia ztrácela půdu pod nohama i v lize.
V březnu 2010 padla na osmé místo a Jarolíma nahradil František Cipro. Sešívaní skončili sedmí a po 18 letech v řadě mohli zapomenout na evropského poháry. Místo toho začala cesta do pekla.
V Edenu se točili trenéři, vrátil se Jarolím, pak se objevili například Alex Pastoor, František Straka nebo Petr Rada. K tomu vedení nezvládalo plnit finanční závazky a klubu reálně hrozilo vyřazení z první ligy. Na jaře 2014 se zdecimovaný vršovický tým zachránil dokonce o jediný bod.
Příslib lepších časů přišel v září 2015 se změnami ve vlastnické struktuře. O rok později se Slavia vrátila do pohárů, v následujícím ročníku dobyla titul. A po deseti letech od Tiraspolu si zahrála v Lize mistrů.
Šeriff v roce 2009 po vyřazení Slavie vypadl s Olympiakosem Pireus. Hlavní fázi Ligy mistrů ochutnal celek z Podněstří o 12 let později.
Proti Šachtaru tehdy zvítězil a remizoval, hlavně však naprosto šokoval pozdějšího šampiona Real Madrid výhrou 2:1 na Santiago Bernabéu. Po dvou zápasech skupinu, v níž figuroval ještě Inter Milán, senzačně vedl. Nakonec prošel do jarní fáze Evropské ligy.
Vloni si naopak se Šeriffem na své cestě do Ligy mistrů poradila Plzeň.
Tiraspol už dnes v Evropě nikdo nepodcení, také AS Řím se v Moldavsku před dvěma týdny na vítězství 2:1 dost nadřel. I tak je Slavia po 14 letech znovu jasným favoritem. V Edenu by si ráda užila sladkou odplatu.