„Divokou kartu nedostala jen tak! Český talent překvapuje Dajanu Jastremskou a získává první výhru na ženské tůře.“

Tak komentovali pořadatelé Transylvania Open se zadostiučiněním své rozhodnutí pustit do hlavní soutěže právě Bartůňkovou.

„Je strašidelné období. Jsme v Transylvánii. A chcete slyšet něco opravdu děsivého? Je tu další česká teenagerka terorizující WTA tour,“ glosoval úspěch mladé Češky účet Tick Tock Tennis.

Bartůňková v prvním kole ve dvou vyrovnaných setech 7:5, 6:4 vyzrála na někdejší 21. hráčku světa Ukrajinku Jastremskou a v žebříčku jistě výrazně vylepší své dosavadní postavení. Poskočí minimálně někam ke 260. příčce.

Její hra není pro soupeřky příjemná, jde proti srsti. Dokáže je kreativitou a nepředvídatelností rozladit, zvlášť nyní, když je její originální styl na okruhu čerstvou novinkou.

Už před třemi lety Bartůňkovou pro Aktuálně.cz popisoval Vladislav Šavrda, manažer štvanického klubu I. ČLTK Praha, coby „anomálii“ s obrovským potenciálem.

„Třeba jen co se týče pohybu, ten je skvělý. Má takový mužský běh, rychlé nohy. Potenciál tam je obrovský. Má opravdu specifickou techniku, není to podle příručky, soupeřkám se to špatně čte,“ popisoval a obdivoval kreativitu mladé naděje.

„Změny rytmu, kraťasy, chytrost. To je to, co se mi na ní líbí. Zkusí klidně věci, které ještě nemá úplně zažité, to je vždycky fajn,“ dodal Šavrda s tím, že Bartůňková může mít právě tu nadstavbu, něco nečekaného a jiného, co může na soupeřky platit.

Sama Bartůňková před časem popsala svůj tenis jako „klučičí“ a potvrdila, že protivnicím její styl nevoní.

„Každá změna rytmu je pro holky těžká. Má hra je specifická a tím pádem na holky platí. Mezi muži mám dva vzory, Rogera Federera a Rafaela Nadala. Má hra připomíná Federera, chodím na síť, měním to, zrychluju míče. Chováním jsem ale jako Nadal, takový bojovník, žádný míč nevzdávám. Z holek je zase mým vzorem Petra Kvitová, to je taky bojovnice,“ prohlásila.

Od té doby přidala na piedestal svých vzorů další jméno: nadšeně hltá zápasy Carlose Alcaraze.

Vždycky vynikala dobrým bekhendem, rovněž na forhendu ale v poslední době výrazně zapracovala. Stále tvrději také maká na tom, aby byl její servis zbraní, jakou by při její výšce 182 centimetrů být měl.

Ve čtrnácti byla ve své věkové kategorii nejlepší hráčkou Evropy, je vítězkou šesti juniorských podniků, finalistkou letošního dívčího Wimbledonu.

Letos vyhrála tři dospělé antukové turnaje na nižším okruhu ITF a mezi elitou WTA se představuje podruhé.

Loni na antuce v tureckém Istanbulu divokou kartu nevyužila a v prvním kole uhrála jen pět her s Ruskou Anastasií Potapovovou. Vyprávěla pak, jak ji překvapila rychlost hry, diametrálně odlišná od té, na niž byla do té doby zvyklá.

„Byla jsem i trochu nervózní a ona šla do každého míče na 150 procent. V tom je ten největší rozdíl,“ zjistila tehdy Bartůňková.

Letošní konfrontaci už zvládla mnohem lépe a ve středu bude usilovat o další vylepšení maxima. V Kluži se v osmifinále utká s vítězkou zápasu mezi domácí Anou Bogdanovou a Bulharkou Viktorijí Tomovovou.

Může jít o další milník směrem k velkým věcem.

„Stát se profesionální hráčkou bylo vždycky mým snem a nikdy to nevzdám. Hlavním cílem je vyhrát dospělý grandslam. To je nejvíc, co jde v tenise dokázat. Být světovou jedničkou je také hezké, ale lidé si vás víc pamatují, když vyhrajete grandslam,“ vysvětlila Bartůňková.