Poprvé v životě si zahrajete Turnaj mistryň, jste překvapená, jak se nakonec sezona vyvrbila?

Jsem ráda, že v sezoně nebyla Paříž jen takový výkřik do tmy a pokračovala jsem dál, ať už to byla tisícovka v Cincinnati, nebo pak semifinále US Open. Skončit v top osmičce na konci sezony je takové pohlazení pro celý tým. Jen tedy teď jste si asi všimli, že jsem toho na podzim moc neodehrála, což nebyla zrovna optimální příprava na vrchol sezony. 

Co vás trápí?

Trápí mě bolest zápěstí už od US Open, zkoušela jsme s tím hrát, ale až dnes ráno před tiskovkou jsem dostala od doktora zelenou, že to zase můžu zkusit s raketou. Doufám, že budu moct odjet a hrát. 

Jak jste se tedy na vrchol roku připravovala?

Snažím se být hodně na kurtu, i když ne vždycky s raketou, ale hodně pracujeme na kondici po všech možných stránkách. Doufám, že příští týden opravdu odcestuju do Cancúnu.

Vy jste ale minulý týden byla i v čínském Čeng-čou, kde jste ale nakonec do turnaje nenastoupila. Byla to jen snaha pohlídat si hranu kvalifikace?

Na tenhle výlet se popravdě snažím zapomenout. Chtěli jsme to zkusit i trošku přes bolest, o Turnaj mistryň byly ve hře některé další hráčky, tak jsme si říkala, že by byla škoda, abych v kvalifikaci skončila devátá nebo desátá. Byl to dobrý důvod to zkusit a ještě nějaké body uhrát. Nakonec s bolestí hrát nešlo, do toho přišla zpráva, že jsem kvalifikovaná, tak jsme se s týmem dohodli, že není potřeba riskovat a zase jsem se 25 hodin vracela zpátky do Česka.

Jste nervózní, jestli se ruka umoudří?

Nemůžu říct, že bych byla zneklidněná. Prostě mě ta ruka nesmí bolet při hře, pak se během pár dnů dokážu dostat do formy. Vím o sobě, že nemusím klidně třeba měsíc hrát forhend cross, ale chytnu se rychle. 

Cítíte se, že jste si díky tomu volnu po US Open i odpočala?

Ani ne. Dělala jsem toho i bez rakety celkem dost. Navíc já to mám tak, že dokud v hlavě nevypnu, tak mám v hlavě, že sezona pořád jede a nevydechnu si. Nemám v hlavě žádné ambice. Je to konec sezony všechny holky jsou unavený, podle mě se tam může stát cokoli. 

Komunikujete během přípravy do Cancúnu i s Markétou Vondroušovou?

Ano. Je to skvělý, bály jsme se, že budeme v jedné skupině a to by nás teď mělo minout. Vzpomínaly jsme, že jsme se před rokem sešly na turnaji ITF v Anglii, já byla překvapená, že jsem tam uhrála aspoň kolo, Maky to pak celý vyhrála. Teď si rok nato zahrajeme Turnaj mistryň. Život je bláznivý.  

Společně byste si mohly zahrát v jednom týmu na následném finále Billie Jean King Cupu. Je to pro vás velká motivace?

Je. S Maky bychom byly jednička a dvojka, dvě holky ze stejného klubu, bylo by super se poprat třeba i o ten titul. Ale jednoduché to nebude, bude potřeba se během jednoho dne přesunout přes půl světa a zase hrát. Ale udělám pro to maximum.