S Duklou jste ve druhé lize druzí. V neděli hrajete doma proti třetímu Táborsku, za týden uzavřete podzim šlágrem na hřišti prvního Vyškova. Jak se těšíte?

Nespím, od včerejška vůbec. Pro nás jsou to ohromně důležité zápasy. Táborsko od nás nemá velký odstup, Vyškov se spoustou cizinců je silný a doma až na jeden zápas všechno drtili. Musíme se na to připravit, bude to těžké. Hráče chystám tak, aby si to uvědomovali, zároveň aby nebyli přehnaně nervózní. Když se něco nepovede, tak já jsem sice impulzivní člověk, ale sekat hlavy jim nebudu. Mají na to a jsou schopni hrát s každým.

Dokázali si to v poháru, kde jste po vyřazení prvoligového Slovácka a právě Vyškova už ve čtvrtfinále. Jaký význam pro vás MOL Cup má?

Měl by být důležitý pro všechny. V zahraničí je o to obrovský zájem, u nás je pohár trochu opomíjený. Nám se smějí, že jsme ve středu hráli s Vyškovem od 13:30, ale jsme dva druholigové týmy. Na Liberec s Mladou Boleslaví přišlo jen tisíc lidí, to je pro mě zarážející. Nepřikládá se tomu velký význam, přitom pro ligové celky je to nejsnadnější cesta do Evropy.

Pro týmy z nižších soutěží má zase pohár kouzlo v tom, že se mohou vytáhnout proti favoritům. Jako třetiligový Saarbrücken, který v Německu senzačně odstranil z cesty Bayern Mnichov.

Ano, v Německu byly teď snad všechny stadiony na pohár úplně plné. Vyřazení Bayernu je událost, četl jsem, jak velká kritika se na ně sype. U nás Velvary vyřadily druholigový i ligový tým, mají skvělou reklamu. Neříkám, že takový tým má pohár vyhrát, ale pořád máte chuť postoupit. Za mých časů, kdy jsem hrál v Dukle, byl pro nás pohár stejně důležitý jako liga. Je škoda, že teď to tak úplně není. Těšíme se na čtvrtfinále, ale nešťastné je, že zatímco pohár se hraje v únoru, jarní část druhé ligy začíná až v březnu. Půjdeme do čtvrtfinále rovnou z přípravy.

A budete si při losu přát nejtěžší kalibr typu Sparty a Slavie? Nebo spíš někoho, proti komu by byla větší šance postoupit do semifinále?

Chtěli bychom hlavně hrát doma. Pokud by na Julisce měla nastoupit Sparta nebo Slavia, v té euforii, v jaké jsou, přišlo by určitě 10 tisíc lidí. Říkám na rovinu, že pro Duklu je prioritní druhá liga, ale pokud už jsme v poháru ve čtvrtfinále, proč bychom měli nějak spekulovat nebo to snad vzdávat? Ne! Hráči jsou na to trénovaní a pořád jim říkám, že je lepší i v týdnu hrát než jen trénovat.

Pojďme k lize. Cítíte už teď, že mužstvo má sílu na to, aby Duklu po pěti letech vrátilo na prvoligovou scénu?

Na to je brzo, nejsme ještě ani v polovině. Ale vyvarovali jsme se tomu, co nás potkalo v minulém ročníku. To jsme touhle dobou hráli vlastně o záchranu. Cíle jsou stejné, chceme hrát minimálně baráž. Většina hráčů zůstala, já jsem si na druhou ligu nějakou dobu zvykal. Hráči si zase zvykali na mě, každý trenér je jiný a má svou filozofii. Chceme zůstat nahoře a hrát o postup.

Vloni jste měli po podzimu pouhých 18 bodů, zato nyní 29 dvě kola před zimní přestávkou. Jak na minulou sezonu vzpomínáte?

Sedli jsme si tehdy s majitelem, bavili jsme se, že to nejde. Ale je to rozumný člověk, chtěl to sčítat až po sezoně. Na rovinu jsem mu v zimě řekl, že mám nabídku ze Zlína, ale on řekl, že mě nepustí a dojedeme to do konce. Nakonec jsme byli čtyři body od baráže, nezvládli jsme zápasy s Příbramí a Táborskem. Ve druhé lize je to nevyzpytatelné. Teď sice máme nějaký bodový polštář, nicméně stát se může cokoliv.

Na vedoucí Vyškov ztrácíte bod, před Táborskem máte k dobru čtyři. Vítěz postupuje přímo, druhý a třetí tým čeká baráž.

Pro hráče by to měla být jasná motivace, posunout se do lepších podmínek. Zároveň jsem starším hráčům říkal, ať si neberou do hlavy, že by tady po postupu neměli místo. To u mě nehrozí. Pokud někdo bude mít čtyřicet, ale bude mít výkonnost, hrát bude.

Jak chybí první liga vám po trenérské stránce?

Heleďte, já to teď oddaluju rok po roce. Něco už jsem prožil, mohl jsem být doma, možná by přišla nabídka z první ligy. Ale chtěl jsem trénovat, protože nevydržím odpočívat déle než čtrnáct dní. Pak jsem nervózní. Vloni jsem se rozhodl pro Duklu, protože jsem tady jako hráč zažil krásné roky, a ještě díky majiteli, který to tady neskutečně drží. Chceme to dotáhnout do ligy. Z jedné věci jsem ale rozčarovaný.

O co jde?

Jsem zlomený z toho, jak to teď v Dukle chodí v souvislosti s armádou. Všichni myslí, jak nám pomáhá, ale já vidím, že jsme jí spíš na obtíž. Zaráží mě, jak se k nám armáda a vysocí činovníci chovají. Vůbec se nezajímají. Kdybychom řekli, že končíme, tak jsou všichni šťastní. Přitom Dukla má ve světě ohromné jméno díky fotbalu. Majitel to tady dal dohromady, opravil tribunu, udržuje hřiště. Armáda nám ale nepomůže v ničem.

Není to tím, že dnes už Dukla není armádním klubem v takovém slova smyslu, jako to bylo dříve?

Vím, že priority mají jinde. Vím i to, že je jiná doba než za mě. Ale mrzí mě, že ani naše mládež nemá od armády pořádnou podporu. Majitel tady vkládá nemalé ekonomické prostředky a modlím se, aby se neotočil a neskončil. Armáda mu nepomáhá. Chceme postoupit i proto, aby ho to zase více naplňovalo.