Zmiňované tři týmy jsou sice nahoře, ale s velkým odstupem za pražskými S. Ta odskočila ostatním dost brzy.

Boj o titul se zřejmě smrskne jen do jejich souboje.

Loni se sice po podzimu říkalo, že Sparta má už velkou ztrátu, proto není diplomatické něco kategoricky tvrdit, ale o uchazečích o titul je už patrně rozhodnuto.

I když bych si přál, aby se do něj zapojily i další kluby. To by však znamenalo, že by Sparta a Slavia musely hodně klopýtat, ztrácet body.

Kdyby šlo o jeden tým, tak může přijít velká krize. Ale oba? Mají velkou kvalitu, silný hráčský kádr, nepředpokládám to.

Sparta udržela první pozici, Zlín jí však pohodové vítězství hodně usnadnil. Dostal gól už ve třetí minutě, to se hostům na pražské Letné nesmí stát.

Přijedou nějak připravení, chtějí dobře bránit, držet nulu co nejdéle. A přijde zásah takhle brzy…

Přitom se mu dalo zabránit. Stejně jako druhému v konci poločasu. V bránění měl Zlín velké nedostatky. Bylo to hodně o hlavách jeho hráčů, aniž bych snižoval sílu sparťanské ofenzivy, která je obrovská.

Probírá se, jestli měl být vyloučený sparťanský obránce Tomáš Wiesner, když daleko od centra hry, daleko od míče, udeřil Lukáše Bartošáka.

Zkoumat intenzitu úderu asi nemá smysl, v pravidlech stojí, že i pokus je jako udeření. Ale hodně záleží na výkladu, který je před sezonou překládán.

Rozhodčí na hřišti to jako faul na červenou kartu neposoudil, nebo si toho ani nevšiml, míč byl jinde. A VAR ho neopravil.

I já jako bývalý hráč to také tak cítím, nevylučoval bych. Ale jestli pravidla hovoří jinak, je třeba je dodržovat. (Komise rozhodčích dnes v komuniké uvedla, že Wiesner měl být opravdu vyloučen – pozn. Aktuálně.cz)

Slavia přes obrovskou převahu jen těžko porazila poslední České Budějovice rozdílem jediného gólu. Přitom byla tolikrát v pokutovém území soupeře, příležitostí měla mnoho.

I když nějaké střely vyslala, na takovou převahu bylo zakončení hodně málo. Ale to je věc hráčů, jestli na sebe vezmou osobní odpovědnost akci dokončit. Možná po nich tuhle kombinaci až do brány chce trenér, to nevíme.

Jablonecký Miloš Kratochvíl dvěma góly hlavou otočil zápas s Pardubicemi, druhý vítězný za cenu sebeobětování, když při něm narazil do tyče. To je přesně ono, obrovský respekt!

Hovoří to o jeho charakteru, chce zápas zlomit, rozhodnout o důležitém výsledku přímých konkurentů v tabulce. Vlítl do toho, nehleděl, jestli se může zranit.

Přitom nejde jenom o tři body, ale ukázal spoluhráčům, jak se v takové situaci zachovat. Mělo by to Jablonci ohromně pomoci v dalších duelech.

Ve své kariéře jsem se o tyč udeřil několikrát, spíš v Německu, a jednalo se většinou o obranné zákroky. Nebylo to nic příjemného, byť šlo hlavně o holeně, ramena. Na střet hlavou si nevzpomínám.

Zadák většinou moc nepřemýšlí, chce zabránit gólu, vletí tam. Útočníci jsou choulostivější, ale jde o výsledek, možná rozhodující moment, také by měli v sobě najít takovou odvahu.

Podle toho si hráč vytváří i pozici v mančaftu, co všechno je schopen pro kolektiv podstoupit.

Napadl sníh, fotbal to na několika stadionech dost poznamenalo. V této roční době se s tím musí počítat, sever země je vždycky ohrožený. Jablonec, Liberec, Karviná…

Já ještě pamatuju, když nebyly vyhřívané trávníky. Tyto retro doby jsou zaplaťpánbůh už dávno pryč. Jde však i o fanoušky, jaký mají z takových zápasů prožitek.

Hrát na takových terénech je nepříjemné a jde o zdraví hráčů. Termíny ovšem nejsou, budou navíc ještě ubývat. Tři kluby ještě vystupují v evropských soutěžích, pokud ještě nastoupí 14. prosince, jinak než hrát asi nelze. Otázkou však zůstává, co je prioritou.