Někdejší daviscupový reprezentant a tenisový showman i rebel začal Vondroušovou vést v jejích patnácti letech. Zaujal ho zejména její vynikající pohyb a také zvláštní anomálie v držení rakety: při forhendu si div nevyvrátila zápěstí, tenisové náčiní svírala výrazným podhmatem.

Se stejnou „vadou“ došla během dosavadní kariéry ke třem fenomenálním úspěchům.

Hrála finále Roland Garros v roce 2019, přivezla stříbro z olympijských her v Tokiu o dva roky později a letos v červenci senzačně ovládla proslulý Wimbledon. Ve středu večer může v Přerově na galavečeru OKsystem Zlatý kanár převzít ocenění pro nejlepší českou tenistku sezony.

„V těch patnácti letech už se její držení rakety předělávat a napravovat nedalo. Ještě že jsme se o to nikdo ani nesnažil. Maky je totiž nadstandardně šikovná, přizpůsobila se tomu a nakonec je ten úder paradoxně úspěšný,“ vysvětluje Hřebec pro Aktuálně.cz.

Vondroušová a její forhendový topspin s ohromnou horní rotací je kapitolou, o které by mohl vyprávět hodiny. Stejně jako její slajs, nebo slice, chcete-li. Záludný seseknutý úder hrál v londýnském All England Clubu také zásadní roli.

„Jak to liftuje, tak tím točeným balónem hráčky rozhodí. A pak tam zase hodí slice. Na jednu stranu je to dobré, obzvlášť na trávě se projevily výhody. 0na s tím podhmatem nemůže returnovat klasicky naražený forhend, místo toho se naučila ten neskutečný slice. Ten na betonech a na antuce tolik nepíše, ale na trávě velice. Zůstává to nízko, tenhle return jí k titulu na Wimbledonu strašně pomohl, aniž by si to někdo uvědomoval,“ říká Hřebec.

Její držení rakety je i zdravotním rizikem. Se zápěstím byla minulý rok na operaci. 

„Ano, může to být spouštěč zranění, není to přirozená poloha pro to zápěstí, také s ním měla problémy. Je to obrovský nápor na ruku. Drží to tak ale celý život, a tak si myslím, že se tělo už dokáže přizpůsobit. Má s tím ale i technické problémy, třeba když hraje míče po lajnách, špatně se to hraje,“ uvědomuje si Hřebec i negativa.

Souhlasí s tím, že hra Vondroušové je jedinečná. Nesbírá moc vítězných míčů, nehraje útočný tenis, je ale skvělou obranářkou, která dokáže soupeřkám zápas značně znepříjemnit.

Když Ruska Darja Kasatkinová letos na Roland Garros označila Vondroušovou a její hru za „osinu v zadku“, Hřebec jí to neměl za zlé.

„No vždyť ano, ona má strašně nepříjemnou hru. Neskutečně dobře se pohybuje, což je konkrétně na trávě strašně důležité. Její pohyb je jeden z nejlepších na světě. Hodně používá slice, který na trávě strašně píše, je totiž velmi těžké dostat se při něm pod balon. A neskutečně dobře se brání,“ vyjmenovává Hřebec hlavní zbraně, které dovedly Vondroušovou k senzačnímu titulu.

Přispěla k tomu i absence jakéhokoli tlaku. Sokolovská tenistka sice v minulosti došla do semifinále wimbledonské juniorky, mezi dospělými však na trávě nehrála dobře, a když letos přijela do Londýna, neočekávala od sebe vůbec nic.

„Nebyl tam žádný tlak, byla uvolněná. A to se samozřejmě hraje nejlíp,“ podotýká zkušený expert.

Vondroušová měla vůči trávě averzi, Hřebec i současný hlavní trenér české tenistky Jan Hernych ale byli přesvědčení, že může být na specifickém povrchu úspěšná.

„Bylo to jen v její hlavě. Systém hry na to měla dobrý. Samozřejmě ale nikdo nečekal, že Wimbledon vyhraje. Senzace to byla, protože s ní nikdo nepočítal. O spoustě hráček se ví, že jsou na trávě nebezpečné, o Markétě to ale nikdo nevěděl,“ vypráví Hřebec s hrdostí.

Cestu k titulu prožíval v klidu. „Protože jsem tomu nevěřil, že by to mohla vyhrát,“ směje se.

„Bral jsem to kolo od kola a před každým jsem si říkal: Ano, tuhle může porazit. Bylo to ale samozřejmě překvapující pro všechny, obzvlášť jak zvládla finále,“ dodává.

Velkou výhodou podle něj něj byly zkušenosti Vondroušové z velkých finále na Roland Garros a olympiádě. „Věděla, co ji ve finále čeká. V Paříži byla vyloženě vyplašená, nevěděla, co se děje. Bylo to na ni moc, přišlo to moc brzy. Teď už věděla, jak s tlakem pracovat,“ tvrdí.

Během průlomu na French Open 2019 bylo Vondroušové teprve devatenáct let.

Následný poprask podle Hřebce nezvládla ideálně: „Mít takový úspěch v devatenácti je strašně těžké. Humbuk kolem, člověk na to není zvyklý. Teď už to zvládne líp, je v pohodě. Je to už ženská, tenkrát to bylo pomalu ještě dítě.“

Bývalý 25. hráč světa, který v roce 1981 s manželkou emigroval do Německa a zpět do vlasti se natrvalo vrátil až v roce 1997, nyní předpovídá čtyřiadvacetileté Vondroušové další úspěchy.

„Říkám to pořád, u hráček je ten nejlepší věk od těch čtyřiadvaceti let dál. Mají už nahráno, zkušenosti, v hlavě to mají srovnané. A Maky je výjimečná hráčka. Je to čistě otázka toho, jakou bude mít touhu po vítězství. A tu ona má. Je naštěstí hodně soutěživá, ať se hraje cokoli, třeba karty, tak chce vyhrát. Je to šílený, jak je zakouslá. Pro tenis je to výborná vlastnost,“ konstatuje Hřebec.

Vondroušová podle něj může vyhrát další grandslamy. „Musí se to sejít, ale klidně zase na Wimbledonu. Nebo samozřejmě na antuce, s těmi krátkými balony a variabilitou soupeřky dohání k šílenství. Špatně nehraje ani na betonu, ale tam je větší konkurence, betonářek je hodně,“ podotýká Hřebec.

Nejvíc by však dívce, kterou do značné míry připravil pro dospělý tenis, přál úspěch z jiného soudku.

„Přál bych jí vyhrát Fed Cup (nyní již Pohár Billie Jean Kingové, pozn. aut.), protože ona po tom hrozně touží. Proto s tou reprezentací pořád tak blbne, pořád se do toho tlačí, hraje za Česko moc ráda,“ uzavírá třiasedmdesátiletý Hřebec.