Předloni jste se svým projektem Peaches dělali florbalový kemp v Americe, teď v lednu se chystáte do Číny. Co od toho čekáte?
Je to pro nás další velký krok v tom, co od roku 2015 budujeme. První cesta za oceán byla do Ameriky, za mě mnohem více sportovně civilizované země. K florbalu tam mají i díky hokeji relativně blízko, v Číně je to vstup do neznáma, ale zase s vidinou budoucnosti. Čína je pro rozvoj florbalu v Asii klíčová, jsou otevření investovat peníze. Zatím je to u nich sport na studentské úrovni. Hrají ho na soukromých školách, od naší kooperace si slibují zvýšení kvality a dodání našeho know-how.
Je florbal v Číně oblíbený? Mají vůbec svou reprezentaci?
Jsou asijské země, kde je florbal populárnější, jako Thajsko, Filipíny nebo Singapur. Ale Čína je pro rozvoj opravdu klíčová. Budují kluby ve velkých městech, dělají z nich výběry a mají oficiální reprezentace žen a mužů. Jsou už poměrně daleko, i když na mezinárodní úrovni nejsou tolik vidět.
Takže tam nebudete začínat od píky a vysvětlovat, k čemu slouží florbalka?
To určitě ne. Jedeme do Šanghaje, spojili jsme se s klubem, s kterým to budeme organizovat. Uspořádáme kemp pro členy klubu a další hráče ze Šanghaje, kteří hrají ligové nebo turnajové zápasy. Strávíme tam 14 dní a budeme chtít rozvinout jejich vnímání florbalu a to, jak by na sobě měli pracovat. V létě se tam budeme vracet.
Jak to vypadalo v Americe?
Fungování v Americe má primárně na starosti spoluzakladatel Peaches Pepa Juha. Měl jsme tam pilotní ročník v Orlandu na Floridě v roce 2022. Udělali jsme kemp, kam se sjely děti z celé Ameriky a Kanady. Vybavili jsme i výpravu z Česka, bylo to propojené s výukou angličtiny. Je to rozdíl oproti našim kempům v Česku, kde se zaměřujeme čistě na florbal. Vloni jsme byli v Americe podruhé a plánujeme to i na letošní rok ve dvou turnusech.
Říkal jste, že sportovně by měli mít v Americe k florbalu i díky hokeji blíže. Jak daleko jsou tam s rozvojem třeba oproti Evropě?
Jsou tam děti, které kloubí hokej a florbal dohromady. Pak je u nich vidět větší šikovnost. Ale florbal tam lidé moc neznají. Vidí vás s florbalkou a ptají se, jestli hrajete hokej. V Asii to více prosazují a zviditelňují, v Americe je jim to trochu jedno. I proto jsme se rozhodli rozšířit do Číny, cítíme od nich velký zájem. Američané mají pocit, že by florbal mohli trénovat hokejoví trenéři. To Číňané si uvědomují, že Evropa je mnohem dále a je třeba s ní spolupracovat.
I v Česku lze dodnes občas zaslechnout názor, že kdo se neprosadí v hokeji, jde hrát florbal. Co říkáte na tento pohled?
Dnes už to podle mě neplatí. Samozřejmě kdo má průpravu z hokeje, vždy mu to půjde zpočátku s florbalkou lépe než někomu z basketbalu nebo fotbalu. Na druhou stranu dnes už je tolik věcí ve florbale specifických, takže neplatí stoprocentně, že kdo byl průměrný v hokeji, bude ve florbale vynikat. Florbal to schytává jen z důvodu, že hokej je profesionální sport. Na top úrovni už dávno neplatí, že přichází hráči z hokeje. Jsou to vychovaní florbalisté. Není to jako za staré gardy, není to tak, že by třeba florbalový tým Litvínova byl béčkem hokejového klubu.
V čem je váš klíč úspěchu? Proč je o Peaches zájem v USA a Číně?
Se spoluzakladatelem Pepou Juhou sami florbal hrajeme a kempy jsme si zažili jako účastníci. Teď se snažíme napravovat to, co nám samotným vadilo. Naše vize byla zprofesionalizovat florbal v Česku. Nejdříve jsme dělali výběrové týmy a chtěli jsme pro ně podmínky jako pro hráče NHL. Snažili jsme se to financovat tak, aby se na turnajích nespalo ve škole, ale abychom měli super hotel i realizační tým. To jsme přetavili i do kempů. Oproti konkurenci stavíme vše na florbale, jede se k nám makat a zlepšovat se. Snažíme se do toho dostat i zábavu, ale klíč je v té profesionalitě. S Pepou jsme dříve měli pocit amatérismu, a to nechceme.
Odkud se vlastně vzal název Peaches, v češtině Broskve?
Byla to spontánní věc, když jsme v roce 2015 vznikali. Volal jsem kamarádovi Daliborovi a byla to první věc, kterou vystřelil. Tehdy bylo v plánu, že jednou za rok se potkáme na turnaji a zahrajeme si. Chtěli jsme mít pracovní název a stala se z toho značka. Jistá influencerka Teri Blitzen měla v té době svou skupinu Peaches a Dalibor byl její fanda. Nějak jsme si to převzali, nebylo to z mojí hlavy. Nebyl to žádný promýšlený branding, nicméně drží se nás to. (úsměv)
Začínali jste v 15 letech, jak se projekt postupně rozvíjel?
Chtěli jsme se jen bavit a udělat si to na turnajích hezké. Ale projekt nabíral na popularitě a rozšířili jsme se tak, že jsme vytvořili neoficiální výběry Česka do 15 a 17 let. Tehdy existovala oficiálně jen juniorská do 19 let. Vybírali jsme hráče, objížděli jsme turnaje a zajišťovali jim profi servis. Od partnerů jsme získávali peníze. 95 procent z týmů juniorských mistrů světa z let 2019 a 2021 už spolu fungovalo v rámci našeho projektu. To nás dost zviditelnilo. Postupně jsme to chtěli rozšířit na širokou veřejnost a rozjet rozvojové kempy pro mladé. Dnes jsme vedle Česka i na Slovensku, v Americe, Číně a připravujeme projekt i pro Německo.
Jak vás vůbec berou florbalové kluby a svaz v Česku? Jako konkurenci? Nebo nějak spolupracujete?
Oficiálně žádná spolupráce není, je to ve vlnách. Nikdo nepřidal váhu tomu, že jsme v 15 nebo 17 letech dělali neziskovou činnost, která českému florbalu pomohla. Fungujeme jako dvě oddělené strany, důležité však je, že si neházíme klacky pod nohy. Ano, děláme věc, která se klubům nemusí líbit. Když ale děti jezdí radši k nám než na klubové kempy, tak to přeci ukazuje, že pracujeme dobře.
Nebylo by ku prospěchu navázat spolupráci?
Florbal v Česku je hodně o egu, lidé na klíčových pozicích ho často neumí dát stranou. Já se ve florbale pohybuju snad 20 let, občas se něco změní, ale pořád je to neprofesionální sport. Celková monetizace a vůbec přístup peněz do toho sportu, to jsou věci, které se podle mě nedělají správně.
A může se z florbalu v Česku stát profesionální sport?
Podle mě stoprocentně. Bylo mi 16 let a dostal jsem do toho sportu zhruba tři miliony korun od soukromých firem. Nevím, proč kluby to nedělají. Velké firmy mají skoro povinnost sport podporovat a já nechápu, proč si to florbal neumí přitáhnout na svou stranu. My jsme měli jen prořízlou pusu a zkusili jsme to, povedlo se to.
