„Hodně nás to nakoplo. Čtvrtfinále jsme začali výborně, ve druhé třetině to zase bylo naopak a Kanada klidně mohla dát pět gólů. Měli jsme trochu štěstí, že jsme pak v poslední minutě rozhodli. Ale opravdu nás to nakoplo. Pak jsme přes porážku neodehráli špatné utkání se Švédy, ale naštěstí jsme to zakončili vítězně s Finskem,“ uvedl devatenáctiletý centr.

„Hodně kluků bylo v týmu už od šestnáctek a s Finy jsme hráli mnohokrát o třetí místo a vždy nás poráželi. Takže jsme si řekli, že bychom jim to chtěli vrátit a vzít si proti nim konečně tu medaili,“ řekl Šapovaliv.

Dvě medaile po sobě přivezla dvacítka po více než dvaceti letech od zisku dvou prvenství v letech 2000 a 2001. „Věřím, že jsme si tím získali respekt. Je to neskutečné. Jako malý kluk jsem vždycky přes Vánoce a přelom roku dvacítky sledoval a chtěl jsem si ten turnaj zahrát. Nikdy by mě ale nenapadlo, že z něho budu mít medaili. Natož pak dvě,“ radoval se Šapovaliv.

Oslavy byly podle něho o dost jiné než před rokem v Halifaxu. „Protože po prohraném finále – i když je i druhé místo úspěch – se šampáňo v kabině nebouchá. Tady se to mohlo oslavit trošku víc. Je to prostě lepší pocit bezprostředně po zápase, když zakončíte turnaj vítězně,“ porovnával Šapovaliv. Hráči plánovali pokračovat v oslavách ještě i po příletu. „Půjdeme se podívat do centra a rozloučit se. Pro některé tato kapitola končí, ale nad smutkem určitě převládá euforie. Jak jinak se loučit než medailí,“ dodal hráč týmu Saginaw Spirit v juniorské OHL.

Zápas o bronz bude nejspíš už vždycky řadit hodně vysoko mezi největší hokejové zážitky. „Celá třetí třetina, pak ty emoce, oslavy na ledě a pak v kabině. Budu na to hodně dlouho vzpomínat, bylo to něco neskutečného. Hodně jsem slyšel, že když to bylo 2:5 i pak 3:5, tak už nám nikdo moc nevěřil. Ale my jsme si v kabině řekli, že si musíme věřit, a když to vyjde, bude vše o to sladší, než kdybychom zápas po celou dobu kontrolovali,“ přiblížil Šapovaliv.

Právě gól na 3:5 v závěru druhé třetiny v oslabení, při němž se Ondřej Becher jen velmi těsně vyhnul postavení mimo hru, byl klíčový. „Já to sledoval z trestné lavice, kde jsem měl i video. Pečlivě jsem to studoval a věděl jsem, že to ofsajd nebyl. Hokej je o maličkostech. A štěstíčko bylo ten den na naší straně,“ pochvaloval si.

„Každopádně nám to strašně pomohlo do třetí třetiny. V tu chvíli jsme věděli, že je to o jednom gólu, kterým se dostaneme Finům pod kůži. A to se nakonec i povedlo. Bylo od čeho se odrazit. Pak cítíte, jak jste blízko. A že se může stát cokoliv. Jeden gól, jedna střela a všechno je jinak,“ konstatoval Šapovaliv.

Na obrat ze 4:5 na konečných 8:5 pak týmu stačilo pouhých 50 sekund. „Jsou tři minuty do konce a odvoláte gólmana. Je tam velká nejistota, co se stane. Vyrovnali jsme a pár sekund po vyrovnání jsme najednou vedli. To byl úplný výbuch a pár kluků na střídačce jsme museli klidnit, protože do konce pořád zbývala asi minutka a půl. Gólem na 7:5 už se to ale trošku odšpuntovalo. V tu chvíli jsme věděli, že to asi zvládneme a dotáhneme do úspěšného konce,“ popsal Šapovaliv.

Dočkal se řady gratulací od spoluhráčů ze zámoří. „Trenér i hodně kluků mi strašně gratulovali, když jsme vyřadili Kanadu. A pak mi přáli, když jsme získali bronz. Na turnaji byl i jeden trenér Vegas a sledoval ho. Taky mi gratuloval, když jsme přešli čtvrtfinále a získali bronz,“ řekl Šapovaliv, jehož si Golden Knights vybrali během draftu v roce 2022 ze 48. místa.

Bronzem dorovnal mladší sestru Adélu, která dvakrát slavila bronz na MS žen. „Zatím jsme ale neměli čas se o tom pobavit. Ona se teď soustředí na svoje mistrovství světa do 18 let ve Švýcarsku,“ uvedl Šapovaliv, jenž se v pondělí ráno vydá zpět za moře do Saginaw. „Budu se soustředit na to, abychom vyhráli OHL a pak Memorial Cup, který pořádáme,“ dodal.