Už loni se zapsal do historie, když se stal nejstarším hráčem, který kdy vyhrál deblovou soutěž na turnaji Masters, a to v Indian Wells.

S australským parťákem Matthewem Ebdenem pak přidali ještě finále US Open a nyní si zahrají o grandslamový titul znovu.

Ať už sobotní bitva proti italské dvojici Simone Bolelli, Andrea Vavassori dopadne jakkoli, v pondělí se dostane do čela deblového žebříčku nejstarší hráč v tenisových dějinách.

„Znamená to hodně nejen pro mě, ale pro celý indický tenis. Věřím, že můžu být inspirací i pro spoustu čtyřicátníků po celém světě,“ smál se v Austrálii Bopanna.

Však celý jeho příběh stojí za to vyprávět.

V době, kdy už spousta malých kluků tluče raketou do míčku někde o zeď, malý Rohan se proháněl bosý po zaprášených uličkách na vyhlášených kávových plantážích v okresu Kodagu.

Jeho rodiče totiž pěstovali kávu a synek u toho nesměl chybět.

„Být součástí sběru, sklizně, balení – naše kávové panství mi dalo úžasné vzpomínky. Tenisu jsem se začal věnovat mnohem později, až někdy v 11 letech. Do té doby jsem byl jen zlobivý spratek,“ vtipkuje na svůj účet indický veterán.

I když se pak coby teenager rozhodl pro dráhu tenisty a ve 23 letech se definitivně stal profesionálem, nikdy se káva z jeho krve nevypařila.

Pořád jím koluje a pokračuje v tradici. V Kodagu provozuje rodinnou kavárnu.

„Začal to můj dědeček a otec v jeho odkazu pokračoval. Káva byla v mém životě daleko před tenisem a bude i po něm, je to celoživotní láska. Chtěl bych indickou kávu zpropagovat ve světě,“ vysvětlil.

Před pěti lety se s rodinným přítelem vrhli na výrobu speciální kávové směsi, která nese jeho jméno.

Když objíždí turnaje, má zavazadla napěchovaná balíčky zrnek pro ostatní tenisty na okruhu.

„Je to vtipné, odjíždím s naditými kufry a vracím se nalehko, protože všechny vzorky jsou pryč. Rozdal jsem tenistům už tuny kávy,“ přiznal. 

Slušně si vedl nejen jako distributor, ale i jako tenista. Sice bylo brzy jasné, že v singlové kariéře neprorazí, dotáhl to nejdál do třetí stovky, silné stránky ale našel v deblu.

Jeho ohromná postava se širokým rozpětím rukou se u sítě dost těžko prostřeluje. A i coby čtyřicátník má stále skvělé reflexy a dynamiku v pažích.

Dlouho to ale nemohl prodat k nějakému opravdu velkému titulu. V roce 2010 mu sebrali grandslamovou trofej z US Open bratři Bryanovi, olympijskou medaili z Ria zase Radek Štěpánek s Lucií Hradeckou.

Jediný úspěch z podniků velké čtyřky měl ve smíšené čtyřhře po boku Kanaďanky Gabriely Dabrowské v roce 2017 na French Open.

V posledních letech už ho začalo trápit i zdraví. Hlavně bolavá kolena. Na pokraji čtyřicítky uvažoval, že ukončí kariéru. Byl prý k tomu rozhodnutí opravdu blízko.

„Měl jsem velké bolesti. V kolenou nemám v podstatě žádné chrupavky, všechno je opotřebované. Pak jsem ale objevil kouzlo jógy, pomocí ní jsem posílil všechny potřebné svaly, takže místo tří prášků na bolest teď neberu žádné,“ vysvětlil.

Nyní je tak ve 43 letech s jistotou světového trůnu v kapse na pokraji splnění grandslamového snu.

„Je úžasné být v dalším grandslamovém finále. Víte, věk je skutečně jen číslo, to mysl nás omezuje, nebo naopak posouvá naše limity. Pokud zvládnete nároky na své tělo, zvládnete všechno,“ dodal Bopanna.

Sestřih semifinále mužské čtyřhry Bopanna, Ebden – Čang Č‘-čen, Macháč (25. 1. 2024):