Před třemi lety hrál Šustr na mistrovství světa v Rize, za sebou měl v té době dvě sezony v čínském Kunlunu a mnoho lidí překvapilo, když se ještě po třicítce vydal bojovat o druhou šanci v NHL.

V Tampě a Anaheimu ji získal, počet startů v nejprestižnější soutěži i včetně play off dostal přes čtyři stovky. Nicméně po minulém ročníku stráveném ve farmářské soutěži se rozhodl pro návrat do Evropy.

Zvolil si Německo a Kolín, který vede legendární Uwe Krupp, někdejší vynikající obránce, střelec rozhodujícího gólu ve finále Stanley Cupu 1996 a zároveň bývalý kouč Sparty.

V létě mluvil Šustr také o výzvě, kterou pro něj představuje domácí MS v Praze. Byť posledními hráči do pole, kteří s českým národním týmem odjeli na šampionát z německé ligy, byli Robert Reichel a Drahomír Kadlec ve Vídni 1996. Před dlouhými 28 lety.

Byl jste v kontaktu s reprezentačním trenérem?

Mluvil jsem s Radimem Rulíkem před začátkem sezony, bavili jsme se, že bych samozřejmě zájem měl. Tehdy jsem z naší konverzace měl dobrý pocit, ale od té doby už jsem s nikým nemluvil.

Národní tým bez vás odehrál tři turnaje Euro Hockey Tour. Myslíte, že ještě existuje šance, že byste se na MS dostal?

Nevím, těžko se mi to komentuje. Z předchozích let mám s komunikací v reprezentaci takové zkušenosti, že můžou zavolat až před koncem sezony a zeptají se, jak to s vámi je. Tak to bylo, i když jsem hrál v Americe. Každý má o komunikaci asi jinou představu. Ale mně nenáleží to soudit.

Posledním Čechem z německé ligy, kterého reprezentační trenér během sezony povolal, byl Petr Pohl v ročníku 2014/15. Na samotné MS se ale odtud do českého kádru nedostal hráč do pole dlouhých 28 let.

Těžko říct, jaké předsudky o ligách panují. Ale musím přiznat, že tímhle jsem se před odchodem do Německa nezabýval. Není to žádné pravidlo. Každý trenér bere v určité situaci hráče na nějakou roli. Dříve se ani AHL nebrala jako soutěž, odkud by měli hráči chodit do reprezentace. Jenže Češi z pozic v NHL pomalu vymizeli, takže je třeba hledat i jinde.

Jak jste tedy před závěrem základní části v Kolíně spokojený?

Dostal jsem dobrou roli v týmu, hraju někdy i 25 minut za zápas. Při výpadku některých našich hráčů jsem zastal i ofenzivní stránku, kolem Vánoc se mi dařilo často bodovat. Cítil jsem se dobře, před pár týdny mě přibrzdilo zranění, ale už jsem naskočil zpátky a těším se na finiš.

V tabulce jste na sedmém místě, jak to v klubu hodnotí?

Očekávání před sezonou byla větší, Kolín podepsal mnoho nových hráčů a čekalo se, že budeme hrát v nejlepší čtyřce. Zatím se to sice nedaří naplnit, ale do play off se dostaneme, což je hlavní. Ještě budeme bojovat o přímý postup do čtvrtfinále. Liga je dost vyrovnaná, až v posledních kolech se bodové rozdíly mezi týmy trochu zvýšily.

Kolín je v Německu známou značkou, ale na mistrovský titul čeká od roku 2002. Ligové finále hrál naposled před deseti lety.

Čekají dlouho. Ale věděl jsem, že atmosféra kolem hokeje bude ve městě i na zimáku úžasná, a proto jsem do Kolína šel. To se mi potvrdilo, chodí na nás pořád skoro vyprodáno, okolo 17 tisíc lidí na zápas. Fanouškovská základna v německé lize je všeobecně skvělá.

Navíc i bouřlivá, že ano? Německé nebo švýcarské kotle bývají pořádně slyšet, v Kolíně chodí na hokej po Bernu nejvíce diváků v Evropě.

To ano. Pamatuju si, že když jsem byl malý kluk, bylo známé, že kotel v Plzni umí udělat skvělou atmosféru. Nevím přesně, jak je to v extralize teď, ale fanouškovství v Německu je možná ještě o stupeň výše. Kdekoliv jsme hráli, dá se říct, že atmosféra byla bouřlivá.

K tomu máte k dispozici zázemí luxusní arény, kde se hrálo třeba finále MS před sedmi lety. V tomto směru vše klape?

Naplnily se mi představy, které jsem měl, což jsem rád. Je o nás perfektně postaráno, podobně jak jsem to znal z Ameriky. Cestování den před zápasem, hotely, jídlo. Klub poskytuje byty, auta, je to úžasný servis.

Jaká je spolupráce s trenérem Kruppem, který o vás dlouho stál?

Máme spolu dobrý vztah, v kontaktu s Kolínem jsem byl už před třemi lety, kdy jsem se nakonec vrátil zpět do Ameriky. Ale už tehdy jsme se spolu bavili a vloni v létě jsem byl rozhodnutý, že do Kolína půjdu. Uwe Krupp je legenda, o hokeji ví hodně. Já jsem s ním spokojený.

Jaký styl hokeje se v německé lize hraje?

Jako v každé lize se to různí zápas od zápasu. Nicméně platí, že top týmy mají kvalitní hráče ze zahraničí. Občas je to rychlejší než extraliga, ve které jsou ty zápasy více kontrolované. Jsem rád, že pořád na takové úrovni můžu hrát.

Mám pocit, že dříve měla liga v Německu slabší pověst než nyní.

Kvůli situaci s KHL více hráčů hledalo angažmá tady. Více kluků dalo německé lize přednost třeba před Finskem, které pro některé není finančně až tak zajímavé. Náš kapitán Moritz Müller říkal, že úroveň ligy šla za poslední roky díky importům dost nahoru.

Co život ve městě mimo hokej? Jak se vám zamlouvá?

Líbí se tady mně i přítelkyni. Když přijede rodina, tak si to taky užijeme. Oproti Americe je to rozdíl, Kolín je dost multikulturní město. Máte to blízko do Amsterdamu nebo Frankfurtu, udělali jsme si nějaké výlety. Kvalita služeb a restaurací je výborná. Německo nebylo na západě poznamenáno komunismem, takže historická kvalita některých podniků je zkrátka jinde než u nás. Navíc je tady opravdu spoustu možností vyžití. Krásné centrum, největší aréna v Evropě. Bývají tady koncerty, byl tady Oktagon. Jsem z toho nadšený.

Dříve jste ve volném čase dost fotil. Pořád se tomu věnujete?

Přiznávám, že s foťákem jsem toho po Kolíně moc nenaběhal. Spíš se i ve volném čase soustředím na hokej a rozebírám si různé zápasy, nejen ty naše. Přemýšlení nad tím mi zabere spoustu času, rád bych u hokeje i v budoucnu zůstal třeba ve formě koučování nebo poradenství. Myslím, že zkušeností jsem za kariéru nasbíral hodně. Chtěl bych to předat dál. Připadá mi zajímavé se o tom něco naučit a vidět hokej více do hloubky než jen přes góly a asistence.