Bylo znát, že pro oba je to hodně emotivní finále. Střeli se dva kamarádi, dva krajané a dva hráči tmavé pleti. Poprvé na okruhu ATP, zapsali se do historie. A to v Texasu, kde byl rasismus historicky hluboko zakořeněný.
Finále antukového podniku v Houstonu nakonec ovládl aktuálně čtrnáctý hráč světa a papírový favorit Ben Shelton. Ten se pak neubránil srdceryvnému proslovu, ve kterém chválil svého o pět let staršího soupeře.
„Jsi inspirací pro děti, barevné lidi v našem sportu… Díky za všechno, co děláš pro náš sport a lidi, co vypadají jako ty a já,“ prohlásil mimo jiné.
Tiafoe v týdnu zaujal nejen svým výkonem v Houstonu ale i životním příběhem, o kterém se rozpovídal v podcastu jiného slavného tenisty Australana Nicka Kyrgiose.
„V mládí byly dny, kdy jsme to s bratrem měli moc těžké. Chodili jsme na tréninky, na sobě věci z druhé ruky, v rukou nějaké demo rakety. Lidé se nám smáli a říkali: Tak tenhle kluk s děravýma botama chce být profík?,“ vyprávěl Tiafoe.
Šestadvacetiletý Američan vyrůstal v Marylandu, do rodiny imigrantů ze Sierry Leone. Bohatstvím tedy zrovna neoplývala. Frances má navíc dvojče Franklina, věci na tenis tak museli vždy pořizovat dvakrát.
„Věděl jsem, že se to ani nedá považovat za trenérské vybavení, ale bylo to vše, co jsem měl,“ dodal Tiafoe.
Velkou inspirací pro něj ale byl právě otec. Ten se nechal zaměstnat jako dělník nového juniorského tenisového centra v College Parku, kde se poté stal i správcem. Díky tomu měli jeho synové, kde trénovat.
„Vždycky říkával, že není důležité, kde začínáš, ale kam míříš. To je věta, která se mi zapsala do podvědomí, změnila mi život,“ přiznal.
V Houstonu tak prožíval satisfakci. A to i proto, že doteď se mu v letošní sezoně na okruhu příliš nedařilo. Teprve podruhé porazil alespoň dva soupeře za sebou. Loni tu triumfoval, tentokrát titul neobhájil.
Smutnit ovšem nemusí, i tak se zapsal do historie. První finále dvou Afroameričanů si vybralo jako dějiště místo, které v minulosti vyloženě nepřálo hráčům černé pleti.
Hlavně americké tenisové hvězdě Arturu Ashovi. „Turnaj v Houstonu se jmenoval River Oaks Invitational. To mluví za vše, byl na pozvánku. Kvůli rasové segregaci Artura nikdy nepozvali, až v roce 1971, kdy se turnaj stal součástí World Championship Tennis. To už ho museli pozvat, jinak by jim hrozily žaloby,“ vzpomínal ve své biografii bývalý americký tenista Cliff Richey.
Z turnaje se stala zastávka profesionálního okruhu, předchůdce dnešní ATP, za oficiální prize money. Přesto se Ash necítil jako na normálním podniku.
„Když se kluboví manažeři dozvěděli, že přijede Artur, najednou nám místo skříněk v hlavní šatně klubovny vyčlenili místo v šatně u bazénu. Vymlouvali se, že to je blíž kurtům, ale všichni víme, proč to bylo,“ dodal ve své knize někdejší šestý hráč světa.
Historie ATP se počítá od roku 1990 a v ní nyní bude zapsané datum sedmého dubna 2024 jako den, kdy se tu proti sobě ve finále turnaje poprvé postavili dva nástupci Artura Ashe v boji proti rasovým předsudkům.