Důvodem je Dacjukova údajná účast na hokejovém turnaji na podporu dvou ruských vojáků, kteří zahynuli v dobyvačné válce na Ukrajině.

O akci z února 2024 informoval ruský portál ura.news.

Ukrajinsko-kanadský kongres (UKK) proto před časem napsal otevřený dopis na kanadské ministerstvo zahraničních věcí a na ministerstvo pro imigraci, uprchlíky a občanství.

Vyjádřil znepokojení nad Dacjukovým předpokládaným příletem do Kanady a požádal, aby 46letému Rusovi nebylo uděleno vízum, pokud o něj požádá.

V dopise například stojí, že Dacjukova účast na zmíněném turnaji značí, že legenda „podporuje ruskou invazi, teror, který Rusko přivedlo do ukrajinských měst a vesnic, a systematická a brutální zvěrstva, která Rusko páchá na ukrajinských civilistech“.

Ta ale odpověděla, že členství v elitním klubu je čistě o „uznání individuálních úspěchů“ a neodvíjí se od národnosti.

Dacjukovo uvedení do Síně slávy již v minulosti kritizoval bývalý český gólman Dominik Hašek. 

O tom, kdo letos vkročí mezi legendy, se rozhodlo v červnu. Vedle Dacjuka to budou Shea Weber, Jeremy Roenick, Natalie Darwitzová, Krissy-Wendellová Pohlová, David Poile a Colin Campbell.

Dacjuk zavítal za oceán už v červenci, kdy navštívil rozvojový kemp detroitských Red Wings.

V Detroitu, který ho draftoval v roce 1998 až v šestém kole, prožil Dacjuk celou zámořskou kariéru. V 953 zápasech základní části se díky zápisu 314+604 dostal na průměr téměř bod na utkání.

Vedle šikovnosti a tvůrčích schopnosti vynikal také defenzivní prací. Třikrát vyhrál Selke Trophy pro nejlépe bránícího forvarda NHL. K tomu dvakrát slavil Stanleyův pohár. 

Po odchodu z NHL v roce 2016 strávil ještě pět let v ruské KHL. hrál za Petrohrad a nakonec za mateřský Jekatěrinburg. Tam se v posledních dvou sezonách staral o mládež.