Rodným příjmením Štyndlová, poprvé provdaná Veberová, se účastnila osmi mistrovství světa, na kterých získala čtyřikrát zlato ve slalomu a dvakrát ve sjezdu, devět stříbrných a čtyři bronzové medaile.

K tomu přibyly další cenné kovy z mistrovství Evropy a republiky. „První dáma peřejí“ Polesná-Veberová startovala také na olympijských hrách v roce 1972. 

Sportovala už odmalička. Nemohlo to být jinak, v rodných Čimelicích byl její otec náčelníkem Sokola.

Malá Ludmila tak od pěti let plavala a později hrála házenou, basketbal a běhala na lyžích.

Před lety vzpomínala, jak na svých prvních závodech kanoí ve slalomu neprojela jedinou branku.

Už tehdy ji ale pozvali na soustředění reprezentace, a ona tam opravdu jela. A úplně ji to pohltilo.

Opustila zaměstnání a šla dělat uklízečku do mateřské školy, aby měla víc času na trénink.

V roce 1960 získala svůj první titul mistryně republiky a rok nato v Drážďanech první titul mistryně světa, který pak obhájila ve Spittalu.

Po zisku třetí zlaté medaile z mistrovství světa, které se konalo na Lipně v roce 1967, ji novináři korunovali na Královnu Čertových proudů.

V divoké vltavské vodě pod Lipnem triumfovala, přestože měla pohmožděnou ruku z tréninku a musela před závodem dostat injekci.

Největší triumfy slavila v roce 1969, kdy jí bylo pětatřicet. Vyhrála na šampionátu v Bourgu ve Francii slalom i sjezd, s hlídkami byla zlatá ve slalomu a stříbrná ve sjezdu.

Reprezentačně jezdila ještě šest let, startovala na olympiádě v Mnichově a ještě ve svých 41 letech přivezla ze Skopje světový bronz z hlídky. S mistrovstvím republiky se loučila v třiačtyřiceti stříbrem ve sjezdu.

„Její výjimečnost spočívala hlavně v tom, že si nikdy vůbec nehrála na výjimečnou,“ stojí o ní v předmluvě její knížky vzpomínek Hranaté medaile.

V této knize o svém životě mimo jiné napsala: „Desítky medailí se vejdou na docela malý kousek stěny v obývacím pokoji. Skrývá se za každou z nich mnoho událostí, zážitků, radosti, rozčarování, ale především mnoho práce a úsilí. Dřiny bylo určitě víc než přípitků se starosty měst. Představy o „velkém světě“ mohou být i docela malé a skromné, někdy stačí i kousek suchého místa v promočeném stanu. A ty medaile nejcennější – ty z mistrovství světa – nebyly hranaté jen tvarem, jejich ostré hroty jsem mnohdy pocítila nejenom v dlani…“

Zemřela předčasně 9. prosince 1988 v pouhých 54 letech.