Na prvních závodech v Naganu jste se dostal do silnější A-divize, v Pekingu jste byl pátý na pětce a osmý v závodě s hromadným startem. Jak si užíváte snový rozjezd sezony?

Mám radost, ale nijak zvlášť si to neužívám. Sezona je teprve na začátku, pořád se můžu zlepšovat, proto to zatím za nějaký obrovský úspěch nepovažuju. Věřím, že se ještě posunu.

Bylo cílem usadit se ve Světovém poháru v A-divizi mezi elitou?

Ano, podle tréninků před sezonou a podle časů, které jsem zajížděl na zkušebních závodech, jsem si věřil, že pokud vše půjde podle plánu, do elitní divize se dostanu. Což se povedlo.

Váš nový juniorský světový rekord na pětce má hodnotu 6:12,99. Po přípravě jste si na takový čas věřil, že?

Ano, chtěl jsem ten světový rekord překonat v této sezoně, věděl jsem, že to můžu dokázat, ale plánoval jsem to na pozdější část v Heerenveenu, kde je nejrychlejší led v Evropě. Nečekal jsem to tak brzo, nicméně v tom závodě jsem udělal několik chyb, které mě stály až vteřinu. Takže by to šlo ještě rychleji.

Přitom i ten stávající rekord od Nora Sigurda Henriksena jste překonal o 85 setin, tedy necelou sekundu.

V těchto rychlostech, kdy se závody jezdí čím dál rychleji, je pořád těžší a těžší stáhnout další sekundu.

Poprvé jste startoval se světovou elitou. Nervozitu jste necítil?

Ale ano, určitě jsem ji cítil. Jsou to o dost zkušenější závodníci. Mají za sebou o dost více závodů a úspěchů. Měl jsem respekt a byl jsem rád, že s nimi můžu závodit už teď. Zároveň není potřeba se velkých jmen nějak bát, když jezdím skoro stejné časy. Už podle závodů a tréninků před sezonou vím, že v A-divizi jsem právoplatně.

Ale říkal jste, že si to nijak zvlášť neužíváte. Takže chcete hlavně zůstat nohama na zemi?

Určitě. V tom závodě jsem byl pátý, na první místo jsem ztratil nějakých tři a půl sekundy. Je to pořád daleko od skvělého výsledku.

Nicméně pociťujete teď zvýšený zájem o svou osobu?

Cítím, že zájem o mě stoupl. Je to vidět na sociálních sítích i v článcích v médiích. Jsem za to rád, každá zmínka je dobrá. Dalo se to trochu očekávat, protože dlouho jezdila a jezdí pro Česko veleúspěšně a s rekordy Martina Sáblíková, teď přišel někdo nový.

Přitom na dlouhé dráze bruslíte teprve dva roky, je to pravda?

Ano, pořádně jsem se tomu začal věnovat před dvěma lety. Tři roky zpátky jsem na dlouhé dráze byl třeba týden za sezonu, jen tak na zkoušku.

Jak je možný tak rychlý progres?

Progres je to rychlý, ale většina lidí neví, že předtím jsem trénoval na hokejovém stadionu short-track. Tam chodím čtyři nebo pět let, dělal jsem to s vidinou, že pak půjdu na dlouhou dráhu. Výrazně to urychlilo proces začlenění na dlouhé dráze, vstřebání si techniky.

Short-track vás jako hlavní sport tolik neoslovil?

Short-track je v těch zatáčkách daleko techničtější a myslím si, že bych se tomu musel věnovat třeba od šesti nebo osmi let, abych mohl mít nějaké ambice. Navíc jsem na to poměrně vysoký, nemám pro to ideální predispozice. Dlouhá dráha mi vyhovuje více, je to vidět na výsledcích.

Rychlobruslení stále kombinujete s letním in-line bruslením. Jak je to pro vás prospěšné?

Dosud byly mým hlavním sportem právě inlajny. Teď to budu obracet více na lední stranu kvůli olympiádě. Pak to bude tak padesát na padesát, než přijde další olympiáda. Je to přínosné, protože je to vesměs stejný pohyb, ale trochu jinak. Ten sport mě baví, díky němu jsem začal. Naplňuje mě to a vidím v tom i budoucnost, protože konkurence je veliká. I když to není olympijský sport, rozhodně není béčkový.

Také v něm máte pěknou řádku úspěchů, že ano?

Ano, zatím v juniorských kategoriích. Jsem devítinásobný mistr Evropy a pětinásobný mistr světa, ale se seniory se to ještě nedá porovnávat.

Stejně jako u příběhu Martiny Sáblíkové, tak i u vás je zajímavé, že jste se prosadil jako závodník ze země, kde není žádný dlouhý ovál.

Proto jsem začal trénovat na short-tracku, to byla jediná možnost. Později jsem se díky kolečkám dostal do mezinárodního týmu, který trénuje i na ledě. Připojil jsem se do ledové skupiny, která přes zimu sídlí v německém Inzellu. Každou zimu tam s nimi trénuju, mám tam zázemí.

Překvapuje ostatní závodníky, že se objevil po Sáblíkové další Čech?

Asi je to lehce udivuje, ale už to není takové překvapení. Moc se o tom s nimi nebavím, nicméně určitě nečekali, že v blízké budoucnosti bude někdo z Česka takhle dobrý. Jen lidé z prostředí koleček o mně věděli, že někdo takový tam je.

Když jste v dřívějších letech sledoval výsledky a výkony Sáblíkové, byla pro vás přirozeným vzorem?

Říkal jsem si, že je neskutečné, čeho všeho dosáhla. Stále více si to uvědomuju, když se v tom prostředí pohybuju. Je známá celosvětově, všude ji oslavují. Nebral jsem ji nikdy úplně za vzor, čímž ale neznevažuju to, na co dosáhla.

Teď to pro vás musí být vítaná pomoc v českém týmu, že?

Odjezdila velké množství sezon v řadě za sebou, jsem rád, že se na ni můžu s čímkoliv obrátit. Je hrozně milá, hrozně přátelský člověk. Když se na něco zeptám, vůbec jí to nevadí a ráda mi pomůže.

Na konci ledna budou další závody SP v Kanadě. S čím tam poletíte?

V Calgary se jede desítka místo pětky, mám na ní velké ambice. Dráha je tam navíc jedna ze dvou nejrychlejších na světě. Mohl bych překonat osobní rekord a zajet dobrý výsledek, když se dobře aklimatizuju a budu dobře trénovat.

Na závěr otázka k vašemu jménu Metoděj. Není zrovna obvyklé, víte, jak jste k němu přišel?

Můj děda se jmenoval Metoděj, dostal jsem jméno po něm. Dříve se na to lidé docela často ptali, teď už je to až tolik nepřekvapuje.