V Třinci zažíváte vskutku vydařený návrat na lavičku. Jak jste po dvou měsících spokojený s tím, co jste s týmem dokázali?

Jsem rád, že jsem se na lavičku mohl vrátit. Děkuju Třinci za důvěru, kterou jsem dostal. V tabulce jsme se posunuli tam, kam jsme všichni chtěli, což mě těší. První zápas s Hradcem jsme těsně prohráli 1:2, moc nám nevyšel. Nicméně od té doby jsme se zvedli po herní i taktické stránce, za což jsem nesmírně rád.

Vás osobně rychle znovu pohltila trenérská práce?

Ano, ano, absolutně. Neměl jsem s tím žádný problém a rád jsem tu výzvu přijal. Fotbal je můj život, takže být znovu v dění mě naprosto naplňuje.

Překvapilo vás, jak brzy jste s týmem, který jste přebíral bez bodu a se skóre 3:12, najeli na bodovou šňůru? Po porážce od Hradce Králové přišla remíza, pak čtyři výhry a na závěr podzimu dvě plichty.

Určité otazníky tam byly, hlavně kvůli pandemii. Po mém příchodu jsme trénovali individuálně nebo po skupinách, až po delší době jsme mohli být spolu. První zápas mi navzdory porážce ukázal charakter hráčů. Kdo má jaké kvality, kdo by kde měl hrát. Začali jsme pracovat na systému i mentální stránce. Kluci začali plnit, co jsem od nich chtěl, a spojili to se srdíčkem. Ve velmi nepříjemné situaci, kdy jsem přicházel do enormně ohroženého klubu. Teď přijdete jako mesiáš, který by měl mávnout tím proutkem. Jsem rád, že jsem to vzal za správný konec a přesvědčil jsem kluky, aby si více věřili a aby věřili mně.

Remízy z posledních dvou zápasů proti Chrudimi a v Prostějově ovšem mohou mrzet. S Chrudimí jste doma ztratili náskok 2:0, na Moravě jste přišli o vedení 2:1 až v poslední desetiminutovce.

Je to tak, ale i přesto k tomu mám obrovskou pokoru. Pomalu nám začali vypadávat hráči základní sestavy. V Prostějově nám chybělo šest hráčů ze základu a při rozcvičce se zranil kapitán Jakub Habusta. Jak to kluci nakonec zvládli, to mi znovu potvrdilo jejich charakter.

Bylo potřeba i tuto bojovnost v hráčích probudit? Po příchodu jste asi nalezl zkroušenou kabinu po špatném startu do soutěže.

Když na vás lehne deka, je to hrozně těžké. Kluci nejsou vůbec špatní, mají docela dobré návyky, ale bylo třeba do nich dostat taktickou stránku. V některých případech se pohybovali úplně nesmyslně. Tam, kde vůbec neměli být. Zdálo se mi, že tady hráči bojovali sami proti sobě. Naopak když teď vidím, jak žije s klukama na hřišti i střídačka a zároveň obráceně, můžu bilancovat, že jsme na správné cestě. To je ta zdravá konkurence, ne agresivní.

Po výhře 1:0 v Ústí nad Labem jste mluvil o tom, že jste týmu vtiskl identitu kober, které v pravý moment uštknou. Jak to vzniklo?

(úsměv) Vzniklo to před zápasem proti Žižkovu. Hráči se před utkáním motivují hudbou, mají to rádi. Slyšel jsem tam nějaké píšťaly a říkal jsem jim: „Co to je? To teď na nás z koše vyletí nějaké kobry?“ Brankář Jirka Ciupa se o hudbu stará, tuhle písničku tam dal a na základě toho vznikly kobry. Když se kobra cítí ohrožena, dokáže bleskově zaútočit a zase se stáhnout zpátky, aby bránila sama sebe. A to se mi přesně hodilo do taktiky. Po mančaftu jsem chtěl, abychom dokázali zaútočit, uštknout a zase se brzy stáhnout. Takhle vznikly kobry a ty s námi jedou.

Při čtyřech výhrách v řadě nedostal Třinec ani gól. To je ono? Hlavně poctivě dozadu a v pravý moment přidat ofenzivní nadstavbu?

Zjistil jsem, že nemáme typy hráčů jako top týmy v druhé lize, abychom hráli fotbal. My máme kluky bojovníky, kteří musí makat a budou plnit pokyny po taktické stránce. Jsme v Třinci, máme ocelová srdce a hrajeme fotbal, který je účelný, který bolí a který hlavně přináší body. Klepu na dřevo, že je ta cesta úspěšná. Nebudeme tuto taktiku měnit ani na jaře, našemu mančaftu absolutně sedí.

Jaký dojem na vás udělala druhá liga, ve které trénujete poprvé?

Nebyla to pro mě zase tak velká neznámá, protože jsem druhou ligu sledoval i dříve. Koukal jsem v televizi na Žižkov nebo Hradec, v minulé sezoně hodně na Pardubice. Druhá věc je pak být v samotném dění a musím říct, že druhá liga má svou kvalitu. Její mužstva to dokazují v poháru. Líbí se mi, že je to odrazový můstek pro mladé hráče s ligovou perspektivou, kteří zároveň přebírají zkušenosti od starších kluků, pomalu končících s fotbalem. Je to velký přínos pro celý náš fotbal.

V Třinci máte hráče, kteří by mohli jít do nejvyšší soutěže?

Absolutně. Když budou na sobě pracovat a budou mít trpělivost, pak tu šanci mají. Musí pořád makat.

Někteří třinečtí hráči okusili mládežnické reprezentace a kupříkladu devatenáctiletý Lukáš Cienciala si získává místo v základní sestavě.

Je to pravda. Nerad jmenuju hráče, řekl jste to sám. Ale jsou tam i další adepti, kluci, které znám z Karviné. Máme tam hráče na hostování, bude pro nás základ, abychom udrželi kádr pohromadě.

Lehce v nadsázce, tabulka se po podzimní části zamíchala tak, že máte momentálně blíže dokonce k prvnímu Hradci než k poslednímu Vyšehradu. Kam až se budete chtít s Třincem vytáhnout?

Nechte toho. Nechte toho, prosím vás! (úsměv) Absolutně mě nerozhodíte, v tomhle mám absolutní pokoru, a dokud nebudeme mít počet bodů k tomu, abychom byli zachráněni, tak se mě na tohle vůbec neptejte. Půjdeme od zápasu k zápasu, hned na začátek jara se budeme chtít od sestupových příček vzdálit v Blansku.

Překvapilo vás, kolik lidí se chodilo v Třinci na fotbal dívat, byť na stadion oficiálně nemohli? Za plotem jich i při mrazu stály desítky.

Říkám jim plotaři, jsou úplně suproví. (smích) Stadiony typu, jaký máme v Třinci, mají v tomto směru velkou výhodu, lidé zpoza plotu vidí. Nicméně už se těším, až přijdou na tribunu, k fotbalu to neodmyslitelně patří.