Spartu převzal s velkými ohlasy trenér Pavel Vrba, ale podle mého to nebylo na jejím projevu vůbec znát. Jasně, přišel impulz, hráči vidí někoho jiného, přichází nová motivace. Rychlá proměna je ovšem spíš přání.

Letenští otočili v Olomouci nepříznivý vývoj utkání, ale šlo trochu o shodu náhod a štěstí, kdy ze dvou penalt vyhrála, kdežto domácí pokutový kop neproměnili. Stejně jako předtím za trenéra Kotala fantasticky zachytal brankář Nita, tedy nic nového.

Hráči si musí především uvědomit, že trenér, byť se sebevětším věhlasem, je jenom muž na lavičce a na hřišti záleží pouze na nich, jak se bude dařit.

Někdo může poukázat, že Vrba přešel na čtyři obránce. Sparta má široký kádr, našel pro něj snadno vhodné typy, může si vybrat systém, který chce hrát, má ho vyzkoušený a osvědčený. Uvidí se ale až časem, kam se Sparta herně posune.

Všiml jsem si, že padá hodně vlastních gólů. Když se něco takového přihodí, je to vždycky chyba bránícího hráče v tom smyslu, že je u míče či soupeře pozdě. A ve špatném postavení. Pak tečne ránu do brány, srazí do sítě centr. Je to následek toho, že nevidí dobře míč, pootočí se, není plně koncentrovaný. Já si takový vlastňák taky dal, ne tady, ale v Bundeslize. Byla to přesně situace, kdy jsem se otočil, šel jsem do balonu tělem a zasahoval naslepo.

Z jiné kategorie je vlastní gól slávisty Kúdely v Příbrami. Za svou kariéru jsem slyšel stokrát, tisíckrát, že se malá domů dává zásadně mimo branku, a přesto jsem se pod takový taky podepsal. Jako zkušený hráč Hradce Králové jsem v tísni, kdy mě presoval soupeř, popostrčil míč na Tomáše Koubka v domnění, že je v brance. Nebyl, vyběhl mimo, aby se mi nabídl. Míč šel podél něj do sítě pomalu, jako by se mi vysmíval. Takže tohle pravidlo pořád platí.

V Příbrami byl hodně kluzký terén, Slavia hraje konstruktivně, míče neodkopává, snaží se najít v každé situaci fotbalové řešení. Jak by byl ale v tomto případě každý trenér šťastný, kdyby obránce nic neřešil a kopl míč na tribunu. Jindřich Trpišovský možná ne, ale na takovém terénu je to risk. Hráči se jako řidiči musí přizpůsobit stavu vozovky – tedy hřiště. Vysloveně bych to sice Kúdelovi nevyčítal, zahazovat fotbalové umění by nebylo nejlepší, ale tohle byl hodně laciný gól.

Nálady, že Sparta otočila dvoubrankové manko na půdě silné Olomouce a Slavia remizovala na hřišti předposledního, a tudíž rudí teď pojedou a už neztratí ani bod, kdežto červenobílí budou klesat, neberu. Možná jim chybělo pár procent koncentrovanosti, možná si trochu říkali, že se jim nemůže v Příbrami nic stát, ale nevyhráli.

Přijde takový zápas, kdy se proti tobě všechno spikne, ale když se rozebere na videu, najdou se chyby, nedostatky. Slávisté se určitě poučí. Spartě výhra Olomouci jistě zvedne sebevědomí, ale hráči jsou pořád stejní, jak jsem řekl, teď bude záležet hlavně na nich, jak budou pokračovat.

Zlomit odpor Příbrami mohl Sima, kdyby se v nastavení trefil do prázdné branky. Co nedokázal on, svedl liberecký Pešek v Plzni v ještě složitější pozici. Není jednoduché se trefit z takové dálky, z vlastní půlky. Někdo si řekne, brána je velká, nikdo v ní nestojí. Ale jste pod tlakem, přichází i únava, on to však kopl precizně, bylo vidět, jak se koncentruje. Svědčí to jen o jeho fotbalovém umění a silné hlavě. Smekám před ním.

Souhlasím s Davidem Limberským, že zákrok na něj byl stejný, jako po chvíli udělal jeho spoluhráč Filip Kaša. Přitom trest rozdílný – žlutá a červená, což utkání ovlivnilo. Mělo se to posuzovat stejně, není možné nasadit dvojí metr. Nerozebírám, jestli napomenutí, nebo vyloučení, ukazování šrámů není pro mě směrodatné, to se ve fotbale stane. Ale musí se to posuzovat stejně. Jinak utkání rozhodčí degraduje.

Albánský legionář Qose neproměnil za Karvinou proti Opavě penaltu, kdy mu brankář chytil panenkovský oblouček. Obdivuju ho, že šel na ni znovu, protože se brankář hnul, já bych si netroufl. Ale podivuju se, že se původně rozhodl pro panenkovský kop, zvláště když už ho jednou tady v české lize předvedl. Na to musí být hráč stoprocentně koncentrovaný a mít vynikající techniku. Dokazuje soupeři, jak si věří, snadno se pak, když to nevyjde, zesměšní.

Nedokážu si přestavit, že bych byl trenér a pouštěl na penaltu kluka, který má touhu a odvahu ji kopat tímto způsobem. Takhle by se kopat neměly. Předvedl ji v historii neskutečný borec za nějaké situace, hodně následovníků ho napodobuje, ale musí to být pro trenéra i spoluhráče nervy! To není penalta na každý zápas. Hráč by měl mít i jiné řešení, což nakonec Qose předvedl. Šel na ni znovu, prokázal velké sebevědomí, dal při druhé ránu k tyči a bylo to.