Islanďan John Snorri, Chilan Juan Pablo Mohr a Pákistánci Muhammad Ali Sadpara se synem Sajídem vyrazili v noci na pátek ze třetího výškového tábora, aby využili posledních hodin lepšího počasí a pokusili se jako teprve druhá skupina horolezců v historii stanout v zimě na vrcholu K2. 

Kolem desáté hodiny místního času se od této skupiny odpojil nejmladší Sajíd, kterému se porouchal kyslíkový přístroj, a vrátil se zpět do tábora. Ostatní, v čele s velezkušeným Muhammadem Ali Sadparou, pokračovali na Bottleneck, což je nejobávanější část hory těsně pod vrcholem, kde hrozí nebezpečí utržení velkých bloků ledu, takzvaných seraků. 

Sajíd se vrátil zpátky do třetího tábora kolem páté hodiny a očekával návrat svých kolegů. Když se ani do rána nevrátili, okamžitě zalarmoval pomoc. V noci se na hoře výrazně změnilo počasí k horšímu. 

„Zavolal jsem do základního tábora a sdělil jim, že se nikdo z nich nevrátil. Musel jsem začít sestupovat, protože se počasí začalo zhoršovat a já jsem byl velmi unavený. Řekli mi, že pošlou ze základního tábora záchrannou výpravu,“ uvedl Sajíd Sadpara v rozhovoru po svém návratu z hory. 

Pozemní záchranná mise se však nakonec kvůli špatnému počasí nekonala. Ze Skardu ale vyrazily armádní helikoptéry, aby se pokusily ztracené lezce najít. Při svých nebezpečných letech se v neděli dostaly až k hranici osmi tisíc metrů, ale na úbočích hory záchranáři žádné stopy nenašli. Podobně marné bylo i pondělní pátrání.

A i když operace budou pokračovat i v dalších dnech, byl by doslova zázrak, pokud by se někdo ze ztracených horolezců objevil živý.

V zóně smrti, tedy v pásmu nad 8000 metrů, je mimořádně náročné fungovat i za normálních okolností, natož v zimním období a v noci, kdy teploty klesají až k minus padesáti stupňům. V této výšce se na K2 doposud podařilo přežít noc jen hrstce horolezců, mimo jiné také Josefu Rakoncajovi v roce 1983. Zvládnout tři noci bez potřebného vybavení se zdá téměř nepředstavitelné. 

„Myslím si, že vystoupili na vrchol a při sestupu se jim něco stalo, protože v noci začal dout silný vítr. Byli ve výšce přes 8000 metrů v zimě dva dny. Nemám naději, že by přežili,“ uvedl v nedělním rozhovoru Sadpara mladší. Od té doby uplynulo dalších 24 hodin a horolezci se stále nenašli. „Pokud to bude možné, byl bych rád, kdyby se vypátralo alespoň tělo mého otce,“ dodal čtyřiadvacetiletý Sajíd.  

Muhammad Ali Sadpara přitom patřil k velkým postavám vysokohorského horolezení, v roce 2016 byl například u zimního prvovýstupu na Nanga Parbat. Na K2 se pokoušel vylézt bez kyslíku, stejně jako Španěl JP Mohr. John Snorri, třetí z této skupiny, se na K2 v zimě snažil vylézt už loni, ale neúspěšně. Jako jediný šel na vrchol s kyslíkovou maskou, i když oba jeho partneři měli pro případ nouze v batohu každý po jedné lahvi stlačeného kyslíku. 

Před Sadparou a spol. se tuto zimu podařilo vylézt na vrchol K2 skupině deseti nepálských horolezců v čele s Nirmalem Purjou. Žádný další pokus předtím ani potom úspěšný nebyl. 

Na úpatí hory naopak zemřeli ještě další dva horolezci. Už v polovině ledna zahynul Španěl Sergi Mignote, v pátek po dlouhém pádu pod třetím výškovým táborem skonal Bulhar Atanas Skatov. K2 má dlouhodobě pověst nemilosrdné hory. Podle dlouhodobých statistik zde na každý čtvrtý úspěšný výstup na vrchol zahyne jeden horolezec. Tuto zimu je zatím poměr 1:2. 

Ztracení horolezci John Snorri, JP Mohr a Ali Sadpara: