Do zimní olympiády už zbývá jen rok, a tak přibývají spekulace, jak by mohly vypadat hokejové sestavy jednotlivých států.
Trendu se podřídila také některá významná média. Například server The Athletic podrobně rozebral sílu všech favoritů – Kanady, Spojených států, Ruska, Švédska a Finska.
O Česku ani zmínka.
Nejde o žádný výpadek paměti, ale o dlouhodobý pohled zpoza oceánu. Když se diskutuje o příštím Světovém poháru v šestičlenném složení, Češi jsou v lepším případě vykreslení jako největší outsider. V horším případě mají zapadnout do společného evropského výběru mezi Němce, Švýcary či Slováky.
Zatím není jisté, jestli na příští olympiádě naskočí hvězdy NHL, ale všechno tomu napovídá. Kanada už dala dohromady ambiciózní manažerský tým a slavná liga si plácla s hráčskými odbory. Ještě je třeba usednout ke stolu s IIHF a Mezinárodním olympijským výborem.
Jestli všechno klapne, uvidíme srovnání nejlepších hokejistů pod pěti kruhy po dlouhých osmi letech. Hvězdami nablýskaný turnaj – na rozdíl od toho posledního v Jižní Koreji – naplno odhalí, jaký pokrok český hokej za téměř dekádu udělal.
Už teď je ale důvod k obavám.
Pohled na potenciální ofenzivu přitom může vzbuzovat nadšení. Střelci David Pastrňák, Jakub Vrána a Dominik Kubalík, centři Tomáš Hertl a David Krejčí, tvůrce Jakub Voráček, všestranný Ondřej Palát, vycházející hvězda Martin Nečas… I hokejový laik by z takového seznamu vytvořil dva parádní útoky. Problém nebude ani s těmi ostatními.
Také kvalitního brankáře Češi seženou. Aktuálně sice v NHL nemají žádnou nezpochybnitelnou jedničku, ale mužů, kteří v nejlepší formě dokážou konkurovat těm nejlepším, je dost.
Obranný val však vyloženě děsí, což je hlavní rozdíl oproti ruské olympiádě 2014, dosud poslední, kvůli níž NHL pozastavila svůj stroj na peníze.
Tehdejší šéf české střídačky Alois Hadamczik vybíral v zámořské lize z jedenácti obránců. Všichni v průměru hráli alespoň 15 minut za zápas. Sedm z nich mělo icetime přes 17 minut, tři překročili dvacítku (vůbec nejvytěžovanějšího beka Jana Hejdu však nominace kupodivu minula).
Do současného ročníku NHL naskočilo šest českých zadáků. Pouze Filip Hronek z Detroitu pravidelně tráví na ledě přes 20 minut a jen tři další obránci (Jakub Zbořil, Radko Gudas a Jan Rutta) překročili icetime 15 minut. Radim Šimek a Libor Hájek zatím tolik důvěry nemají.
Ve výčtu chybí Michal Kempný, který rehabilituje po operaci utržené achilovky, ale to nic nemění na faktu, že čistě ze zdrojů NHL Češi obranu nesloží. Stejně jako Švýcaři nebo Němci.
Rok čekání s touto nouzí výrazně nezahýbe, protože také na farmě je český zadák vzácným úkazem.
Kdo v posledních letech sledoval draft, musel aktuální krizi očekávat. Od olympijských her v Soči si zámořské kluby rozebraly jedenáct českých obránců a jen Zbořil šel na řadu v prvním kole.
Jde o naprosto tristní číslo i v porovnání s Finskem, které ještě relativně nedávno drželo s Českem basu a rovněž bylo tím méně zdatným favoritem. Od ruské olympiády však draftem prošlo 43 finských beků, osm v prvním kole.
I to dokládá, že z „velké šestky“, neoficiálního spolku hokejových velmocí, už je spíš „velká pětka“. Bez Česka. To má sice stále šanci na medaili i v konkurenci těch nejlepších, ale zlato už si nárokují větší dravci.