Poslední tři roky jste se žádných závodů nezúčastnil. Z jakého důvodu?

V roce 2017 jsem se u skoku do výšky zranil v oblasti achilovka – lýtko – šlacha. Ještě jsem se zúčastnil mistrovství světa, na kterém jsem skončil osmý, ale bolest se vracela. A tak jsem se začátkem roku 2018 po halovém mistrovství republiky musel se závodní kariérou rozloučit. Na dlouhé tři roky.

To jste nemohl ani trénovat?

Mohl, ale s poloviční zátěží to byl jen trénink pro radost. Nejhorší byly skokanské disciplíny a nešlo ani moc běhat. Tretry jsem musel vyměnit za obyčejné boty. Plně jsem se však věnoval vrhačským disciplínám, v nichž jsem se hodně zlepšil. Například loni jsem si vytvořil osobní rekord v disku a v kouli se přibližuji k 16 metrům.

Vaše vystoupení na víkendovém mistrovství republiky napovědělo, že zdravotně jste už v pořádku. Co vám nejvíc pomohlo?

Především po spolupráci se současným kondičním trenérem hokejové reprezentace Dominikem Kondrasem a trenérem Josefem Karasem jsme změnili náplň cvičení v posilovně. Cítil jsem zlepšení, a tak jsem se v říjnu loňského roku vydal za fyzickou přípravou do Tater a hlavně pak na dva měsíce do španělského Tenerife. Ukázalo se to jako správný postup. Byl jsem moc spokojený, podařilo se mi tam zvládnout spoustu důležité a náročné práce, víc než za předchozí tři roky dohromady.

Na začátku letošního roku jste se vydal na francouzského Aubiére k mezinárodnímu halovému mítinku, ale hned po běhu na 60 metrů jste ze soutěže odstoupil. Co se stalo?

S trenérem jsme hledali závod, který by mně po třech letech vyhovoval a rozhodli jsme se pro Francii. Jeli jsme tam však 12 hodin autem, což nebyla zrovna pohodlná cesta, byl jsem unavený a ozval se mi uskřípnutý nerv v boku, takže nešlo dál v soutěži pokračovat.

Jak jste spokojen se svým vystoupením na víkendovém mistrovství republiky?

Mohou mě těšit kvalitní výkony například v kouli či v tyčce, stejně jako už pátá zlatá medaile z tohoto šampionátu. Naopak mě mrzí, že se mi nepodařilo splnit limit na halové mistrovství Evropy. Nejvíc bodů mi sebral špatný čas na závěrečném kilometru. Čekal jsem, že budu o dost rychlejší, ale tělo si zřejmě po dlouhé době na velkou závodní zátěž teprve zvyká. Přesto jsem zjistil, že i v Evropě budu zase schopen bojovat o medaile. Po třech letech trápení jsem opět v dobré psychické kondici.

Jaký je váš nejbližší program?

Při neúčasti na halovém mistrovství Evropy se budu moci víc věnovat hlavně čtvrtce a oštěpu, tedy disciplínám, které v sedmiboji nejsou. V březnu se pak vydám na pětitýdenní soustředění do Afriky, kde se chci co nejlíp připravit na dubnovou olympijskou kvalifikaci v Itálii, kde chci nasbírat potřebné body nutné pro účast na olympiádě v Tokiu. Věřím, že se mi to podaří.

Překvapením na víkendovém domácím šampionátu byly nejen vaše většinou kvalitní výkony, ale i hustý knírek…

Jednou při prohlídce historických knížek mě rozveselil i zaujal. Nechal jsem si ho spíš jen z legrace taky narůst. A protože manželka (Denisa Helceletová) se smíchem řekla, že je to lepší, než kdybych byl holohlavý, tak jsem si ho nechal (smích).