Reprezentační osmnáctka řeší před mistrovstvím světa v americkém Texasu zásadní problém – hokejisté širšího kádru nemají kde hrát.

Asi největší hvězdy výběru Stanislav Svozil a David Jiříček sice válí v extralize, ale mnozí se musejí spokojit jen s tréninkem, protože mládežnické soutěže kvůli proticovidovým opatřením stojí.

Bohatý mezinárodní program je také ta tam. První přípravné duely odehráli mladíci teprve minulý týden, kdy podlehli Slovensku 4:5, načež ho porazili 3:2. Další program ještě nemá konkrétní obrysy, obklopují ho otazníky, ovšem trenér Petr a spol. na něm usilovně pracují. Cílem je odehrát co nejvíc zápasů. „Nestačí jenom trénovat,“ ví Petr.

V aktuální sezoně kvůli pandemii neproběhl tradiční Hlinka Gretzky Cup ani další větší turnaje. Nenudíte se?

Vůbec ne. V týdnech mezi kempy a navíc před mistrovstvím světa bych naopak potřeboval, aby měl den víc než čtyřiadvacet hodin. Je to samozřejmě jiná práce, než když sezona běží normálně. Komunikuji s trenéry a manažery jednotlivých hráčů, přičemž každý kemp obnáší věci, o kterých se mi úplně nechce mluvit. Všichni vnímáme, jaký je v Česku stav. V rámci přípravy na mistrovství také vnímáme, jaké je to v jiných zemích. Bohužel jsme jedni z mála, kde soutěže neběží. Vím, že hokej není všechno, ale naši konkurenti fungují.

Po přípravě se Slováky jste si postěžoval na sedm zraněných hráčů. Šlo o vážnějších věci, které by zkomplikovaly šampionát?

Nakonec jich bylo osm. Může to být smůla, ale přijde mi zvláštní, že se hráči zraní v situacích, které ani nezavánějí faulem. Jedním z důvodů může být malé herní vytížení, což mi potvrdili známí, co dělají na univerzitách. Trénink nenahradí zápas. Zranění naštěstí nejsou vážná. Všichni kluci by měli být fit do deseti dnů, takže žádné drama, ale je to prostě zvláštní.

Juniorské soutěže stojí. Lobbujete u extraligových a prvoligových klubů, aby vaše hráče co nejvíc nasazovaly?

Není to tak, že trenér osmnáctky zavolá a řekne, že tohohle hráče je třeba dát do druhé lajny. Neopovážil bych se, protože ten kluk si musí svoji šanci vybojovat. Samozřejmě mě to trápí. Tím, že není juniorka, chybí mladým hráčům vytížení nejen z hlediska minut. V dospělých týmech nehrají až na výjimky stěžejní role, jako je první druhá lajna, přesilovky, klíčové okamžiky utkání. Jsem rád, když někdy nastoupí alespoň ve čtvrté lajně na pět šest minut, ale na mistrovství je to nepřipraví.

Máte přehled, jak na tom ohledně vytíženosti jsou vaši soupeři ve skupině, tedy Američané, Rusové, Finové a Němci?

Rusko je jako vždycky takové začarované, tam se toho moc nedovíte, ale jejich hráči v nějakém procesu jsou. O Finech mám asi největší přehled, sleduju víkendové zápasy dvacítky, osmnáctky. Také to nemají nejjednodušší, ale soutěže pokračují. Ve Švédsku skončily, ale hodně kluků ze širšího kádru hraje mezi seniory. Německo je na tom podobně jako my, ale to mám jen z oficiálních zdrojů.

Když nehrajete proti top reprezentacím a vaši svěřenci nejsou moc vytížení ani doma, nebude mistrovství takovou cestou do neznáma?

Stoprocentně. Ale to asi pro všechny. Musíme se soustředit sami na sebe. Sice moc nehrajeme, ale jsem strašně rád, že máme nějaké kempy. Kluci dostávají systém hry pod kůži. Bude to podobné jako na dvacítkách, kde týmy předtím také neměly obvyklou konfrontaci.

Loni jste přebíral osmnáctku jako tým, kterému se vůbec nedařilo. Pak přišly další čtyři prohry na Turnaji pěti, letos prohra se Slováky a pak konečně výhra. Oddychl jste si?

Vůbec, tohle bych nedával dohromady. Když jsem k tomu přišel, kluci si táhli nějaké porážky, ale byla to taková ta klasická osmnáctka, kdy pár hráčů odešlo do Kanady. Na Turnaji pěti jsem měl perfektní pocit z toho, jak kluci reagovali, i když jsem samozřejmě vnímal, že na mistrovství světa jedeme v roli outsiderů. Vnímal jsem sílu Němců. Teď mě hráči poprvé poznali trošku z jiné stránky, a to po první třetině druhého zápasu se Slováky, kdy jsme byli tragičtí. Byl jsem rád, že zpětná vazba přišla hned od dalšího buly. Pak už to bylo solidní. Vítězství samozřejmě potěšilo, ale není to ta stěžejní věc.

Hraje vám do karet, že Němci už letos nebudou mít k dispozici svůj výjimečný ročník? Příliš staří na dorostenecký turnaj už jsou Florian Elias, Tim Stützle, John-Jason Peterka…

Jasně, vzbuzovali strach, ale nebudu teď Němce podceňovat jen proto, že tam tyhle v uvozovkách superhvězdy nemají. Jejich mládežnický hokej šel celkově nahoru. A svojí zarputilostí jsou vždycky nepříjemní. Hrajeme s nimi první zápas, jeden z nejdůležitějších ve skupině. K žádnému podcenění by nemělo dojít.

Když jste vedl osmnáctku v letech 2013 a 2015, vyhrával jste medaile na Hlinkově memoriálu a překvapil stříbrem na mistrovství. V čem je váš současný výběr jiný než ten s Pastrňákem nebo Vránou?

O klucích nějakou představu máme, ale srovnávat je… Vím, že se čeká, že vyjmenuju individuality. Za mě máme velice vyrovnané obránce. To tady dlouho nebylo. Kluci, kteří by do týmu v jiných letech prošli, se letos nevejdou. S porovnáváním bych počkal. Tenkrát se nám povedl Hlinka, ale podzim nebyl úplně ideální, někteří odjeli do Kanady. Výkony gradovaly až na mistrovství světa. Teď po mně žádné predikce směrem k turnaji nechtějte. Se vší vážností říkám, že nevím, jak to bude vypadat.

Na dva hráče se ale zeptám. Dostanou beci Svozil a Jiříček, kteří už zářili na dvacítkách a sbírají zkušenosti v extralize, klíčovou porci minut i přesto, že obrana je vyrovnaná?

Mělo by to tak být, ale musíme je jako trenéři správně připravit. Pořád jsou kluci ve věku sedmnáct a sotva osmnáct let. Povedl se jim vstup do extraligy, mají nějakou roli. Solidně hráli také na dvacítkách. Adaptace zpátky na dorostenecký hokej ale chvíli trvá, což jsme viděli mnohokrát. Třeba u Finů. Skrz kategorie cestovali Laine, Puljujärvi, Aho, ale ne vždycky se jim návrat povedl. 

Vaši bývalí svěřenci z reprezentační osmnáctky už se zapojují do seniorského hokeje. Je někdo, u koho jste třeba čekal jiný vývoj?

Tak to je těžké otázka. Teď mě napadá Špágr (Michael Špaček, pozn. red.), který šel do Tappary a měl dobrý start, paráda. Proč odešel, je trochu zahaleno tajemstvím. Najednou je v Třinci, kde dostává velký prostor. Líbil se mi v seniorské reprezentaci. Pak si na toho hráče vždycky vzpomenete. Těch kluků je ale spousta. Třeba u Filipa Suchého to nějakou dobu vypadalo, že přechod do seniorského hokeje není ideální, ale najednou je jedním z nejlepších hráčů extraligy.

Zklamal vás někdo?

Někdy je člověk o určitém hráči přesvědčený, že se do NHL dostane, ale pak jeho kariéra pokračuje v Evropě. Pak se bavím s jejich agenty, proč tomu tak je. Většina kluků ale pokračuje kariéru úspěšně, což je pro trenéry odměna, i když my jsme to na reprezentační úrovni samozřejmě ovlivnili nejméně. Když jste pak na sociálních sítích a něco se vám povede, kluci vám napíšou: ‚Trenére, gratulujeme.‘ A když je prů…, tak pošlou povzbudivou zprávu, případně nějaký fór. Kolem osmnáctky byla vždycky super parta. Ale abych jmenoval jednotlivé hráče, tak bych si musel k těm sestavám sednout. A na to se teď necítím.