K neštěstí došlo 31. října 2016 v Kemptonu, za poslední zatáčkou rovinového dostihu na jednu míli.

Gibbons v sedle Madame Butterfly svým manévrem zkřížil dráhu Tylickému, jehož kůň Nellie Deen kvůli tomu klopýtl a ztratil rovnováhu.

Při následném hromadném karambolu spadli hned čtyři žokejové, ovšem Tylicki tak nešťastně, že si zlomil osmnáct žeber, ale hlavně si poranil míchu takovým způsobem, že od pasu dolů ochrnul a je upoután na vozík. 

Tylického právníci tvrdí, že riskantní manévr přímo způsobil pád vedoucí následně ke zranění, neboť Tylicki neměl kam uhnout, žokej prý navíc soupeře výkřikem „Gibbo!“ na možné nebezpečí upozorňoval. Ten se však podle nich jen ohlédl a nereagoval.

Žalující uvádějí, že Gibbons mohl použít svůj bič, aby zastavil pohyb koně, ale místo toho „je vidět, že úmyslně pokračuje v manévrování svého koně po jeho pravé straně (pomocí pravého otěže) směrem k hrazení“.

Gibbons následně dostih vyhrál, Tylicki byl letecky transportován do nemocnice sv. Jiří v Tootingu. Obhájci Gibbonse hodlají argumentovat tím, že jejich klient netušil, kde se Tylického kůň pohybuje, a že dostihoví stewardi vyhodnotili střet jako závodní nehodu a Gibbonse neobvinili ani z neopatrného jednání.

Výkřik prý slyšel až těsně před střetem a už nemohl reagovat, naopak Tylicki podle nich pokračoval v jízdě vpřed, i když viděl, že tam nemá dost místa.

Soudní pře není prvním problémem kariéry devětatřicetiletého Gibbonse. V roce 2017 dostal dvouletý trest za pozitivní test na kokain, v roce 2019 byl odsouzen na 16 měsíců poté, co byl už počtvrté přistižen za volantem pod vlivem alkoholu.

Tylicki se po nehodě vrátil k dostihovému dění v roli experta televize Sky a také jako majitel koní, přičemž v roce 2018 se díky Mary Salome radoval v Corku z prvního vítězství.

Tři roky po nehodě také udělal zase první krůčky, když si mohl vyzkoušet speciální robotické nohy. „Krásný den na procházku,“ napsal pak k videu.

Už v prosinci 2016, necelé dva měsíce po osudném dostihu, prozradil rodák z Německa: „Pamatuju si všechno. Pamatuju si každý jednotlivý detail z toho pádu. Nepamatuju si, jak jsem se dostal do nemocnice, protože jsem upadl do bezvědomí, pak jsem se prostě probudil na jednotce intenzivní péče. Brzy mi bylo jasné, že je tam velký problém. Měl jsem cit v horní části těla, ale dole jsem necítil vůbec nic. Dal jsem si dvě a dvě rychle dohromady.“