Běží osmdesátá čtvrtá minuta dramatického střetnutí Liberec – Slavia a stoper hostí Onda Kúdela jde na penaltu. I když je na ně určený, má sebevědomí, kope je a letos s přehledem proměňuje, není to lehké. Ví dobře, že je to asi poslední šance zápas rozhodnout, i když na druhou stranu, kdyby ji neproměnil, Slavii by to cestu za titulem moc nezkomplikovalo.

Spíš tedy šlo o něj. Vzal to jako kapitán a pravý vůdce mužstva na sebe.
A je to krásný příklad, proč vlastně všichni děláme fotbal. I když máme nějaké starosti, a on jich má po utkání s Rangers dost a leží mu určitě v hlavě, je to normální člověk, tak nám sport pomáhá na ně zapomenout a rychle se vrátit do pohody. Ondra jen dokázal, jaký to je fotbalista, jaká je to osobnost.

My, tedy český fotbal, ho navíc potřebujeme. Třeba se to podaří a jeho trest se zmírní, nebo aspoň nebude platit na mistrovství Evropy. A našemu nároďáku by hrozně pomohl. Jsem proto rád, že na penaltu to šel, nezbavoval se odpovědnosti, je vidět, že si to v hlavě srovnal.

Ještě větší odvahu prokázal mladý útočník Bohemians Praha Vojtěch Novák. Jít na penaltu v nastavení, to je pro devatenáctiletého kluka hodně těžký úkol. Proti němu ostravská legenda Honza Laštůvka, střet generací. Přiznávám na rovinu, že jsem si myslel, že to nedá. Já bych volil prudkou střelu nahoru doprostřed, on si věřil a zvolil stranu, Laštůvka to málem měl. Ale neměl. Střela byla razantní a leváci umějí míč líp umístit než praváci. Klobouk však dolů, jakou měl odvahu.

Trenér Luděk Klusáček ho zařadil mezi exekutory a nebál se o něj, protože penalty kope pravidelně v dorostu. To beru. Je na tlak zvyklý od mládežnických výběrů, ani tam to není jednoduché. I když první liga je výš, břímě na střelci je vždycky. Také v dorostu se střetával se Spartou, se Slavií, vytvářel si sebevědomí. Je fakt dobrej.

Sparta po prohře v derby prohrála i odložený zápas v Jablonci, zdolala až teď Slovácko. Je opět druhá, ale nic jistého nemá. Má sice ještě jeden zápas k dobru, ale s Plzní, její válec už soupeře nepřejíždí. Slovácko také dost zdatně vzdorovalo. Ale pozor – hrát proti němu není žádná sranda. I když teď z nadějné pozice dost ztratilo.

Prohrálo v dohrávce s Pardubicemi, ale na Bohemce se nikdy nehraje dobře, hřiště ne každému sedí, já tam za celou kariéru snad nikdy nevyhrál. Teď čelilo Spartě, která musela, potřebovala nutně vydobýt tři body. Slovácko bych však z druhé příčky dopředu nesundával. Mrzí mě naopak Plzeň, myslel jsem si, že porazí doma Jablonec, zvládne to a dostane se i ona do boje o druhé místo. Takhle jí přestávám věřit.

Příšerně jsem trpěl na tribuně v Brně. My nedáme nic. Nejsme kvalitní v koncovce, totálně chybí střelec, zahodíme i ty největší šance. Mužstvo není špatné, jsou tam mladí šikovní kluci, ale je to jen po vápno. Stejně na tom ovšem jsou i Opava a Příbram, do střeleckého zmaru spadly i Teplice, když se jim zranili Mareš a Řezníček. Tyhle čtyři týmy si to rozdají o záchranu. Spojuje je jedno – není střelec. A když Brno neudělá dva slepené výsledky, vypadá to s ním bledě.

Příbram poprvé vyhrála venku. Ta tristní bilance je unikát, který ji tlačí na dno tabulky. Jedno vítězství venku má mimochodem také Opava a není náhodou, že jsou na tom tak zle. Příbram si šance vytváří, měla je už za trenéra Horvátha, tenhle výsledek jí může pomoct. Musel by se však najít nějaký střelec.

Do Karviné se vrátil Jozef Weber a mužstvo pod ním jede. Neustále říkám, že Karviná je dobře stavěný tým, má kvalitní hráče a dlouhodobě, co je v lize, předvádí zajímavé výkony a líbí se mi. Přitom některé hráče jsem skoro neznal, ale už je pozorně sleduju. Trošku mi přišlo zvláštní, proč byl odvolaný Jozef Jarábek, ale asi tam bylo něco jiného. Třeba vytvářeli prostor pro Jožku Webra a osobně jsem čekal, že se mu bude dařit.