Známý vtipálek a hračička, ale také fotbalista s vybroušenou kopací technikou, inteligentní tvůrce hry s milimetrovou přihrávkou a nepřekonatelný exekutor přímých kopů. A také autor nezapomenutelného bělehradského penaltového „dloubáku“, kterým vstoupil do historie. To vše je legenda československého i světového fotbalu Antonín Panenka.
„Moje krédo bylo hrát fotbal tak, abych ho povznesl výš než jen na obyčejné kopání do míče. Bavit sám sebe, spoluhráče i diváky. Třeba překvapivými věcmi, o kterých by si mohli vyprávět,“ řekl nedávno Panenka, který v říjnu 2020 bojoval s koronavirem a prodělal oboustranný zápas plic.
Jeho pověstný „vršovický dloubák“ z bělehradského finále mistrovství Evropy 1976 proti Německu vznikl při tréninku v pražských Bohemians. V lize měla penalta premiéru na podzim 1975, prvním exekutorem však byl útočník Štefan „Pišta“ Ivančík. Panenka si dloubák vyzkoušel až později.
Legendární bělehradská penalta:
„Střelec se musí rychle rozběhnout, tím vyděsí gólmana, jenž čeká ránu, a proto se vrhá k tyči. Pak už stačí balón podseknout a kochat se jeho letem do sítě,“ řekl k tomu jednou Panenka.
Za celou svou kariéru dal tímto způsobem víc než 30 gólů a jeho oblouček okopírovala řada slavných hráčů, například Zinedine Zidane, Andrea Pirlo, Francesco Totti, Thierry Henry a další. O Panenkovi napsal v roce 1985 esej básník Eugen Brikcius, který „Tondovu“ kopací techniku označil „za výraz čisté poezie“.
O „dloubáku“ jednou řekl: „Moje žena tenkrát dělala na patentovém úřadě na Václaváku a já se z legrace zeptal jejího kolegy, jestli se penalta dá patentovat. A on: ‚Nejde, to není žádná hmotná věc‘. Dnes se už dá patentovat i myšlenka, ale v mém případě už je pozdě.“
Jeho vrcholným kouskem byl legendární „dloubák“, váží si ale i jiných věcí. „Na hodně vysoké místo kladu, že jsem měl možnost zahrát si ve výběrech světa a Evropy. Cítil jsem se mezi nimi strašně dobře. Byl jsem z nich nejmíň známý, ale bylo mi s nimi moc hezky. Jsou skromní, normální a vás berou taky tak. Podepsali se, nechali se vyfotit,“ řekl Panenka.
Známý lišák s knírem nebyl nikdy příkladem zarputilého bojovníka, vynikal zejména herní chytrostí a originalitou. Populární záložník míval v „Bohemce“ také svoje rituály: třeba si před utkáním nechával tajně přinést ze stánku opečenou klobásu.
Doslova srostlý s „Bohemkou“
Panenka se narodil 2. prosince 1948 na pomezí Vinohrad a Vršovic. S míčem si velmi brzy porozuměl a v devíti letech se ocitl ve vršovickém „dolíčku“. Měl přitom již za sebou dva nevydařené pokusy ve Slavii a Dukle, tamním trenérům se zdál příliš malý a hubený. V zelenobílém dresu Bohemians nastoupil do soutěžního zápasu poprvé jako jedenáctiletý proti Tesle Žižkov.
Na přelomu let 1968/69, v necelých 20 letech, v utkání s Teplicemi poprvé propracoval do prvního mužstva. Jeho technické parády pak ve Vršovicích opěvovali až do roku 1981.
Zbožňovaný „Tonda“ Bohemce věrně sloužil plných 23 let a ve 230 ligových utkáních nastřílel 76 gólů. V jednom dresu zažil časy dobré i zlé, a ačkoliv kovaný Bohemák, v období, kdy klokani brouzdali druholigovými vodami, vážně uvažoval o angažmá ve slavnějších Spartě či Slavii. Vedení klubu mu ale nevyšlo vstříc.
Panenkovy kvality ale neunikly pozornosti trenérů národního mužstva a v roce 1973 si v utkání proti Skotsku jako druholigový hráč odbyl ve výběru Václava Ježka reprezentační premiéru. V roce 1976 pak přišel na řadu jeho první vrchol: v památném finále ME jeho klíčový penaltový „dloubák“, znamenající mistrovský titul pro Československo, obletěl celý svět.
O čtyři roky později přidal k bělehradskému zlatu bronzový úspěch z evropského šampionátu v Itálii a rok 1980 navíc ukončil jako jeho nejlepší fotbalista ČSSR. Panenka hrál v národním mužstvu v letech 1973-1982 a 59 sehraných zápasů obohatil 17 gólovými trefami.
Hvězdou i v Rakousku
V 33 letech se mu splnil další sen: poté, co nashromáždil tehdy platné podmínky svazu, dostal svolení k přestupu do zahraničí. Mezi mnoha nabídkami si vybral tu z Rapidu Vídeň.
A nelitoval – v Rakousku si vydobyl obrovskou popularitu. V rovněž zelenobílých barvách Rapidu Panenka nastřílel 63 gólů, dvakrát se stal mistrem země a třikrát vítězem rakouského poháru. V roce 1985 si dokonce zahrál finále Poháru vítězů pohárů. A v roce 2004 vyhrál anketu o nejkrásnější gól rakouské ligy, který dal svým pověstným obloučkem v roce 1982.
S vrcholovým sportem se Panenka rozloučil v roce 1985. Do Rakouska sice dojížděl ještě až do roku 1994, avšak již jako hráč nižších soutěží. V šestačtyřiceti definitivně ukončil kariéru, mezi jejíž největší momenty se řadí i utkání fotbalových výběrů světa a Evropy, do kterých byl několikrát nominován. Zajímavostí je, že za celou dobu mezi seniory nedal Panenka jediný gól hlavou.
Čestný prezident „klokanů“
Po listopadové revoluci provozoval dva roky s kamarádem jednu pražskou cukrárnu, pak jej ale opět přitáhl fotbal. Po krátkém působení v klubu SC Libuš zakotvil v roce 1994 opět v Bohemians. Nyní je čestným prezidentem Bohemians 1905.
Před pár lety musel na operaci s kyčelními klouby. „Oba mám umělé. Ale od operace se pohybuju a cítím výrazně líp. Dokonce vlezu i na hřiště, i když hrát proti pětatřicetiletým klukům není žádná sranda. Na druhou stranu já neběhal, ani když jsem byl mladý,“ řekl před lety Právu o své roli při zápasech staré gardy Bohemians.
Antonín Panenka, který hraje rád tenis, golf nebo kulečník, se vyučil soustružníkem kovů v ČKD Praha, v roce 1978 pak úspěšně ukončil studia na Střední hotelové škole v Poděbradech. Je ženatý, s manželkou Vlastou mají syna Tomáše, dcera Martina loni zemřela.
V roce 2008 dostal státní vyznamenání od tehdejšího prezidenta Václava Klause, ve stejném roce dostal Cenu Václava Jíry. V roce 2019 se Panenka stal laureátem hlavní ceny Českého klubu fair play a o rok později držitelem ocenění pro sportovní legendy v rámci ankety Sportovec roku ČR.
V roce 2014 neúspěšně kandidoval do Senátu v Praze 10, od změny pravidel v listopadu 2016 je se 139 góly (76 v Bohemians a 63 v Rapidu) členem prestižního Klubu ligových kanonýrů.