„Joe, řekni, že to není pravda,“ křičel malý chlapec a vyběhl z davu, který se rozestupoval před baseballistou Joem Jacksonem.

Bylo 29. září 1920 a hvězda týmu Chicago White Sox právě opouštěla soudní budovu během ostře sledovaného procesu. 

„Obávám se, že je, hochu,“ odpověděl směrem k chlapci, který ho za chůze tahal za rukáv.

„Tak to by mě nenapadlo,“ kroutil hlavou zklamaný fanoušek baseballu. 

Tuhle scénku popsal tehdejší list Chicago Herald, když celá Amerika hltala novinky o jednom z největších sportovních skandálů v dějinách.

A o co přesně šlo? 

Na začátku příběhu je Charlie Comiskey, bývalý baseballista a zakládající vlastník Chicago White Sox. Byl pověstný svým citem pro hru a měl vynikající čuch na talenty.

Stejně proslulý byl ale svým chováním k hráčům. Dával jim prý mrzké platy, sliboval bonusy, které nikdy nevyplatil, a ve smlouvách měl klauzuli, kvůli které nemohli hráči jen tak odejít za lepším, pokud jim k tomu sám nedal k svolení. 

Právě on tak podle mnohých sportovních historiků stojí za tím, že se osmička hráčů White Sox spojila, aby si finančně přilepšila. 

Přišel říjen 1919 a finále Světové série o titul šampiona, který už White Sox předtím vyhráli, takže do bitvy se Cincinnati Reds vstupovali jako jasní favorité. 

I proto byla nabídka sázkařské mafie až příliš lákavá. Deset tisíc dolarů, i čtyřnásobek ročního platu pro toho hráče, kdo se zapojí do plánu pustit ligové finále ve prospěch Reds.

Chicago překvapivě prohrálo první dva zápasy a spekulace, že je finále podplacené, se začaly množit. Některé tradiční opory nezvykle selhávaly a outsider vítězil vysokým rozdílem.

„Peníze jsem potřeboval“

Trenér tedy prorotoval sestavu, White Sox v sérii snížili a sázkaři v čele s magnátem Arnoldem Rothsteinem začali panikařit, nechtěli hráčům vyplatit zálohy. Na to reagovala osmička kompliců zlepšenými výkony a vývoj finále se zdramatizoval.

Reds ale nakonec přece jen docválali k titulu po výsledku 5:3 na zápasy. 

Fanoušci Chicaga senzaci nechápali, média čile spekulovala o spiknutí a nakonec policie rozjela vyšetřování, během kterého se jako první přiznal nadhazovač Eddie Cicotte.

„Ty peníze jsem potřeboval, mám ženu a děti,“ hájil se.

Přidal se i Jackson, který přiznal, že o podvodu věděl, ale se sázkařskou mafií se nescházel, pouze přijal pět tisíc dolarů, které našel po jedné z proher pod polštářem svého pokoje. 

„Ale hrál jsem na sto procent, žádná z mých chyb v zápase nebyla úmyslná,“ prohlásil pak u soudu.

Zdálo se, že o vině osmičky hráčů musí porota rychle rozhodnout. Jenže písemné výpovědi, které přineslo vyšetřování, se začaly záhadně ztrácet a obvinění poupravili své výroky.

Z baseballisty sadařem a lékárníkem

Nadhazovač Lefty Williams se kupříkladu hájil tím, že jeho mizerné výkony byly poznamenané nervozitou a tím, že jeho ženě někdo vyhrožoval smrtí, pokud nezajistí porážku svého týmu.

Porota nakonec všech osm hráčů sice zbavila obvinění, ale happyend to pro ně neznamenalo.

Nový komisionář Major League Baseball potřeboval očistit jméno soutěže a zakázal všem zapleteným do případu doživotně hrát v profesionální lize. 

Někteří z nich se poté snažili odvolat a bojovali za návrat do MLB. Bylo jim to ale málo platné. Největší hvězda Jackson si tak otevřel obchod s lihovinami, Cicotte se živil jako hlídač, Buck Weaver byl lékárníkem.

Skandál asi nejvíce poznamenal osud Williamse, který ve dvacátých letech propadl alkoholu, manželství se mu rozpadlo a živořil jako sadař.

Mohlo by vás zajímat – baseballista nastoupil v jednom zápase MLB za oba týmy: