Jejím prvním velkým seniorským turnajem byly olympijské hry v roce 2004 a od té doby patřila k oporám týmu, který o rok později dosáhl na evropský titul, v roce 2010 na stříbrné medaile z mistrovství světa a na dalších dvou olympiádách našel cestu do čtvrtfinále.

S reprezentací se rozloučila před třemi lety a před dvěma týdny se pivotmanka Sokola Hradec Králové rozhodla svoji kariéru v 36 letech ukončit definitivně. „Na celou svoji kariéru vzpomínám v dobrém. Zvláště stříbro ze světového šampionátu patří mezi nezapomenutelné úspěchy,“ řekla hned začátku rozhovoru pro deník Aktuálně.cz dlouholetá reprezentantka.

Byla jste klíčovou hráčkou národního družstva, které v letech 2004 až 2013 dosáhlo výborných výsledků. V čem byl jejich základ?

Měly jsme výbornou partu, výborně jsme si rozuměly nejen pod koši. Většina hráček si dokázala delší dobu udržet špičkovou formu a úspěchy nám dodávaly nutné sebevědomí. Velkou zásluhu na naší vydařené cestě měl pak trenér Lubor Blažek. Čili sešlo se všechno, co je potřeba k dosažení evropského titulu a druhé příčky na mistrovství světa.

Které zápasy byly zcela výjimečné?

Určitě mezi ně patří dvě vydařená střetnutí s Ruskem. O jediný koš ve finále mistrovství Evropy a potom o tři body ve skupině na mistrovství světa, které se konalo v České republice. Obrovská radost nás pak na tomto šampionátu provázela po výhrách ve čtvrtfinále nad Austrálií a v semifinále po prodloužení nad Běloruskem.

Ke sportu patří i zklamání. Které bylo to největší?

Těsná porážka v utkání s tehdy výbornou Francií ve čtvrtfinále olympijského turnaje v roce 2012 v Londýně a potom před třemi roky na mistrovství Evropy vyřazení už v základní skupině. Přitom šampionát se uskutečnil v České republice, takže na domácí půdě bylo naše zklamání moc velké.

Co vám přineslo pětileté působení ve třech tureckých klubech?

Cesta do zahraničí byla pro mě něčím novým, poprvé daleko od rodiny. V Besiktasu, ale i potom v Galatasarayi a Ankaře mohly hrát v týmu dvě Američanky a jen dvě Evropanky. Zpočátku mně musela stačit angličtina, ale časem jsem se aspoň to nejdůležitější naučila i turecky. Poznala jsem úplně jiný svět, novou kulturu i přátele.

V posledních letech se českému basketbalu žen moc nedaří. V čem vidíte hlavní příčinu?

Český basketbal musí řešit generační problém, vždyť z bývalé úspěšné sestavy zůstala jen Katka Elhotová. Dveře se otevřely mladým basketbalistkám a bude to chvíli trvat, než dosáhnou potřebné výkonnosti a vytvoří optimální tým.

Vidíte tedy určitou naději k návratu lepších časů?

Jsem optimistka, určité náznaky zlepšení už současný tým naznačil. Chce to hlavně získat potřebné zkušenosti z mezinárodních střetnutí, z utkání v evropských soutěžích. Pak by třeba nechyběl zájem i z některých zahraničních klubů, což jsem zažila a po všech stránkách mi to hodně pomohlo.

A kudy se chcete vydat po skončení profesionální kariéry?

Mám několik možností, ale zatím ještě uvažuji, co by pro mě bylo nejlepší.