Otřesy mozku, přetržené vazy, bolestivé naraženiny, to jsou časté konce nejlepších světových alpských lyžařů v probíhající sezoně. Nehod na tratích je v poslední době tolik, že se Mezinárodní lyžařská federace (FIS) rozhodla situaci řešit v rámci speciální pracovní skupiny.

„Vždycky, když se stane nějaký průšvih, začne se to řešit. Pravdou je, že pády jsou součástí lyžování. Celou mou kariéru to bylo téma číslo jedna. Je to extrémní sport a tím, jak se neustále posouvá kvalita materiálů, zvyšuje se i rychlost na sjezdovce,“ vysvětlil v rozhovoru pro Aktuálně.cz český lyžař Kryštof Krýzl.

FIS reguluje parametry sjezdařského vybavení, ale výrobci a členové servisních týmů neustále hledají cesty, jak závodníkům poskytnout nejrychlejší možné vybavení. „Dosahuje se větších tlaků na kolena. Zvyšuje se i konkurence a víc závodníků jde do extrémů, jedou na hraně, proto jich hodně padá,“ dodává čtyřiatřicetiletý český reprezentant. 

Sám má zkušenost s obřími slalomy, kde už museli pořadatelé upravovat brány tak, aby si lyžaři zbytečně neubližovali. „Hodně diskutovaná byla trať ve švýcarském Adelbodenu, kde se jezdilo rychlostí, která není úplně obvyklá, a často tu docházelo ke zraněním. Tak pořadatelé upravili trať, aby byl poloměr oblouků bezpečnější. Postavili brány hodně napřímo. Jde tomu jít naproti,“ líčí s tím, že i tak měl ale z trati respekt.

Na druhou stranu přiznává, že právě těžké pasáže dělají alpské disciplíny atraktivnějšími, i když jsou kolikrát za hranou bezpečnosti. Jako specialista na točivé závody se na ty rychlostní v televizi radši nedívá. „Když tam je něco takového ostrého, jdu radši pryč, trpím za ty závodníky. Ale věřím, že spousta lidí se na to dívá právě kvůli tomu,“ krčí rameny Krýzl. 

Pády nejsou dobrá reklama

V polovině ledna si při tréninku v Rakousku přetrhl zkřížený vaz v pravém koleni úřadující vítěz Světového poháru Nor Aleksander Aamodt Kilde, během pátečního sjezdu v Kitzbühelu dokonce dvakrát zasahoval vrtulník, když do nemocnice v Sionu odnášel Švýcara Urse Kryenbühla a Američana Ryana Cochrana-Siegleho.

„Větší problém vidím ale u holek. Třeba obří slalom v Kranjske Goře, tam ta podložka, na které jely, byla úplně nesmyslná. S tím by se prali i chlapi, natož ony,“ kroutil hlavou Krýzl.

Podle něj z takové zledovatělé tratě může pár šikovných lyžařek vytěžit, podobně jako Nizozemka Adriana Jelinkova, která si jeden den senzačním jedenáctým místem vyjela kvalifikaci na olympijské hry, jenže hned druhý den na slovinské ledovce upadla a pochroumala si koleno.

„Obecně na tom ledu vypadaly holky, jako že neumí lyžovat, technicky to vůbec nevypadalo dobře. To pro náš sport není dobrá reklama. Podložka by šla určitě upravit tak, aby to bylo sjízdné a zároveň pro všechny spravedlivé. Tohle už je za hranou,“ dodává Krýzl.

Vážných zranění je mezi sjezdařkami víc než u mužů. Po sezoně mají třeba i nejlepší rakouská sjezdařka Nicole Schmidhoferová, její krajanka Bernadette Schildová nebo Američanka Alice McKennisová Duranová.

Ledeckou může pád posílit

V sobotním sjezdu na Crans Montaně skončila v ochranné síti i Ester Ledecká. Naštěstí si z toho odnesla jen krvavý šrám v obličeji a hned druhý den mohla absolvovat super-G.

„Záleží, s čím člověk z toho pádu odejde. Jak moc ho to bolí. Závodníka to může i brutálně posílit. Pamatuju si, kdy jsem si namlátil, v podstatě se mi nic nestalo a najednou jsem měl pocit, že jsem nesmrtelnej. Věřím, že podobným způsobem by to mohlo nakopnout i Ester,“ myslí si pražský rodák.

Česká obojživelnice v nedělním závodu i s obvázaným obličejem na mezičasech opět útočila na nejlepší, v závěru ale udělala chybu a skončila patnáctá. I tak si z víkendu prý může vzít samá pozitiva.

„Svým způsobem se takovým pádem pokřtí, otrká se a pak se nebojí, když překonala bolest a má s ní zkušenost. To často odděluje ty velké závodníky od těch průměrných,“ burcuje Krýzl.

Jemu se ovšem přihodil opačný scénář, kdy s přibývajícími zraněními začal na rychlosti ubírat. „Když mi bylo 20, tak jsem se fakt nebál a byl jsem totální blázen. Pak jsem měl zlomenou páteř, hodně pochroumané kotníky a zastavilo mě to v přirozeném růstu. Začal jsem kalkulovat se strachem,“ dodal.

Kdyby mohl momentálně ve Světovém poháru něco změnit, byl by to kalendář závodů. „Je to zbytečně nahuštěné, závody by se daly lépe rozprostřít. Někdy je to do očí bijící. Některé závody jsou už v polovině října, ale pak třeba listopad a prosinec v podstatě nejsou slalomy. Pak jich tam zase napálí asi sedm. Vezměte si, že někdo před těmi závody chytí covid a přijde o všechny, celý rok maká a pak přijde o podstatnou část sezony,“ apeluje na dálku na FIS Krýzl.