Bývalá reprezentační kapitánka nakonec odletěla s dalšími zhruba 40 evakuovanými Čechy, pro které vyslala vláda letadlo do Tel Avivu. Březinová zůstává hráčkou Ramly, novinářům dnes řekla, že čeká na další vývoj situace.

Do Ramly se vydala na poslední angažmá v kariéře. „Byla jsem tam 14 dní. Všechno super. Začala jsem trénovat, odehrála jsem první zápas izraelského supercupu, s Terkou Páleníkovou (Maccabi Haifa) jsme se ještě bavily po zápase, jaké jsou plány, že se v pondělí zase uvidíme,“ uvedla Březinová.

V sobotu ráno ji vzbudily sirény, ale myslela si, že jde o požární alarm. „Absolutně jsem nevěděla, o co jde. Den předtím jsem se přestěhovala. Předtím jsem bydlely s holkama v novém baráku, který měl asi patnáct pater, takže jsme byly po kupě. Já byla s Polkou a jeden den zkoušeli alarm asi kvůli ohni, tak jsme se vzbudily ale řekli nám, že je to v pohodě. Tak jsem myslela, že je to to samé. Trvalo to asi deset minut, řekla jsem si, že se pokusím ještě ležet, ale nepřestávalo to a byly slyšet rány,“ popsala Březinová.

„Začaly se hýbat okna a dveře, koukla jsem se na telefon a byly tam zprávy od holek a realizačního týmu, že je bombardování a mám jít do úkrytu. Volala mi manažerka, že ho mám v kuchyni. Přestalo to asi v deset. Chodila jsem se asi čtyřikrát pětkrát schovávat. To bombardování bylo brutální. Holky pak vysvětlovaly, co se v takové situaci děje. Přijela za mnou i jedna spoluhráčka. Přivezla mi nějaké jídlo. Vysvětlovala, že mají obranný systém a děje se to tam běžně,“ uvedla Březinová.

Postupně se dozvídala od svého okolí i z domova, že situace není běžná. Z klubu jí nechali vyměnit nefungující televizi.

„Všichni se moc hezky starali, abych nebyla ve stresu. Když začali bombardovat znova večer, tak mi ukázali, že je na ulici velký bunkr s pancéřovými dveřmi, tak jsem chodila tam. V neděli ráno volali, že je mítink klubu s federací a vládou a kouč říkal, že jakmile to přestane, tak budeme dál trénovat. Ale jak zavoláte domů a začalo to běhat po internetu, co se děje, tak se všichni začali víc bát,“ líčila.

Rozhodla se proto dostat co nejdříve domů. Zavolala na velvyslanectví, zaregistrovala se do systému Drozd a zjišťovala, jak postupovat.

„Paní mi tam poradila, ať jdu na letiště, jestli chci domů, že lidi odlétají domů komerčními lety. Pak volal kouč, že je možnost, že prohodíme zápas s Edinburghem a v pondělí tam poletíme. Z toho sešlo, protože letadla začala být plná. Navíc to eskalovalo a bylo jasné, že to, co se děje dole, je šílené. Strach začal být větší,“ uvedla.

Dostala nabídku letět na Kypr. „Volali jsme si všichni z klubu, mluvila jsem s cizinkami, co budou dělat. Polka měla repatriační let a v pondělí odletěla. Já jsem začala hledat letenky domů nebo kamkoliv do Evropy. V pondělí jsem šla na letiště, že si koupím letenku. Čekala jsem asi tři hodiny, i mojí blízcí hledali. U izraelské společnosti byla strašná fronta. Rozeběhl se tam dav lidí a všichni koukali, co se děje. Byl tam strach, jestli někdo odpálí bombu. Šílený,“ popsala.

Vytoužený let domů se vzdaloval

Na další dny se jí podařilo koupit letenky do Budapešti i do Prahy a odjela raději se zavazadly zpět do bytu, kde se cítila bezpečněji. Lety se postupně ale rušily.

„Začala panika a byla jsem naštvaná, že Polka odletěla vládním letadlem, tam na nic nečekali. Dala jsem něco na instagram. Nemyslela jsem si, že jsem jediný Čech, který se chce z Izraele dostat. Kontaktovala jsem lidi, volala jsem (manažerovi reprezentace) Simonovi (Bytelovi),“ řekla Březinová

„Znova jsem volala na ambasádu, někdo mi poslal na sociální sítě, že v úterý bude repatriační let. Řekli mi, že je bohužel plný. Že pan ministr (Lipavský) letí do Ománu a vezme lidi, kteří jsou na letišti od soboty. Ale začíná nás být víc a pošle se let. Vyšlo to všude na netu, nechtěla jsem, aby to vypadalo, že si na někoho stěžuju. Bylo to jen zoufalství, že se chci dostat domů,“ prohlásila.

Přes prezidenta České basketbalové federace Miroslava Janstu se jí povedlo získat letenku z Eilatu. „Mělo letět ve středu ráno. Volala jsem naší manažerce a ona, že je to docela nebezpečné a je možnost jet jen autobusem. Řekla jsem si, jestli mě mají zabít, tak je jedno, jestli tady nebo někde na cestě. Každý den usínat v totálním strachu o svůj život,“ podotkla.

Vydala se taxíkem do Rišonu, pak autobusem do Beerševy. „Taxíkem jsme ještě cestou zastavili a šli do bunkru. Už to přišlo jako rutina. V autobuse jsem byla skoro sama. Do Beerševy pouštěli policajti a vojáci. Tam se člověk cítil bezpečněji. Lidé byli milí, jeden pán mi nabízel i přespání. Půl hodiny od letiště mi volal pan Jansta, že let zrušili. Neměla jsem ani sílu zavolat mámě. Jen jsem řekla tátovi, ať jí to řekne. Ze Smartwings mi říkal pán, že uzavřeli vzdušný prostor,“ popisovala.

Jako další šance se jí naskytly let z egyptské Taby do Polska, z Tel Avivu do Říma, který nevyšel, a pak ještě do Atén. Potom se dozvěděla, že v devět hodin večer má být repatriační let.

„To byl první moment, kdy jsem byla klidnější. Měla jsem Egypt, Atény a repatriační let. Pak jsem čekala na letišti, ještě bylo bombardování a odletělo to v 0:15,“ uvedla Březinová.

Ze všeho se stále vzpamatovává. „Když jsem přiletěla, tak to ze mě všechno spadlo, že jsem konečně doma. Jak jsem se snažila být pět dní klidná, tak mě to stálo hodně sil. Teď je to těžké období. Když třeba slyším zvuk, myslím si, že je to bombardování. Ještě jsem to nevstřebala. Dneska chci jít na trénink, něco budu dělat a nebudu na to myslet,“ prohlásila Březinová.

Izrael se basketbalu nevzdává

V klubu předpokládají, že sezona bude pokračovat. „Klub počítá, že se ta situace co nejrychleji vyřeší, my stihneme odehrát zápasy EuroCupu, hledají se varianty. Jsem hráčka Ramly. Budu se udržovat v kondici i basketbalově. Psal kouč, že bychom 26. října měli mít zápas. Čekáme na nějaké vyjádření.“

Nechápe brutalitu útok na Izrael. „Je to naprosto šílené. Nevím, jestli se tam vrátím. Ale pro klub a ty lidi, co za těch pět dní pro mě dělali, bych se tam klidně asi vrátila. Oni tam pro nás byli a udělali strašně moc. Nemám důvod se tam nevracet,“ řekla.

Před novým angažmá ji nenapadlo, že by v Izraeli mohla vypuknout válka. „Já jsem hleděla na to, že jsme tam byly v červnu na EuroBasketu, že jsou nepokoje, někomu se něco nelíbí, nebo stávkujou. To se děje všude. Úplně jsem nevěděla, že tam každý rok létají rakety. To, co se tam stalo teď, se tam nestalo dlouhou dobu, nebo nikdy. To nečekal nikdo. V červnu to tam bylo super. Ptala jsem se hráček, které tam působily. Všechny to chválily. V životě by mě nenapadlo něco takového,“ dodala Březinová.