Jde inkluze proti fair play? Palčivá otázka je zpět po dalším vítězství Austin Killipsové.

V závodě The Belgian Waffle Ride dlouhém 220 kilometrů porazila druhou jezdkyni v pořadí o pět minut, pohodlný náskok si přitom vytvořila už v úvodu klání a soupeřkám nedala žádnou šanci.

„Tohle je vtip,“ tweetovala bývalá tenistka Martina Navrátilová.

Legendární vítězka osmnácti grandslamových titulů ve dvouhře se proti inkluzi osob se změněným pohlavím do ženských sportů vymezuje dlouhodobě. 

Ozvala se už v dubnu, kdy se rodačka z Chicaga radovala z vítězství na Tour of the Gila v Novém Mexiku a stala se první transgender ženou, která vyhrála oficiální klání Mezinárodní cyklistické unie (UCI). 

„Tohle se bude stávat stále častěji. Ženský sport není místem pro mužské sportovce, kteří se identifikují jako ženy,“ prohlásila tehdy Navrátilová.

Nyní se k ní přidala třeba bývalá britská olympionička a běžkyně na dlouhé tratě Mara Yamauchiová. Na video, kde Killipsová hrdě popisuje svou úspěšnou závodní strategii, reagovala ironicky: „Muž vysvětluje, jak vyhrál ženský cyklistický závod.“ A přidala hashtag „Zachraňte ženský sport“.

Stříbrná Paige Onwellerová po závodu vypověděla, že by osoby se změněným pohlavím měly mít vlastní kategorii. „Moje síla a síla, kterou disponuje Austin, je neporovnatelná,“ uvedla.

Za dva poslední triumfy si Killipsová vydělala celkem 40 tisíc dolarů (asi 900 tisíc korun).

Do ženské kategorie přešla v roce 2022 na národním cyklokrosařském šampionátu a hned způsobila skandál, když se na trati několikrát pokusila odstrčit soupeřku Hannah Arensmanovou. Ta pak se sportem sekla kvůli tomu, že Killipsová za své chování nebyla potrestána.

Cyklistická unie narozdíl od jiných asociací, třeba světové atletické či plavecké, umožňuje mužům identifikujícím se jako ženy soutěžit v ženských závodech. Minulý měsíc však oznámila, že svá pravidla přezkoumá. Verdikt se očekává v srpnu.

Podobný případ řešila před rokem dráhová cyklistika. Transgender závodnice Emily Bridgesová měla zažít premiéru mezi ženami na britském národním šampionátu v takzvaném omniu, tedy víceboji v dráhové cyklistice. 

Jednadvacetiletá závodnice tehdy splnila stanovené normy, když si hladinu mužského hormonu udržela po dobu 12 měsíců pod potřebnými pěti nanomoly na litr krve. Jejímu startu zdánlivě nic nebránilo, zhatily ho však mocné protesty.

Velká část soupeřek se chystala k bojkotu v přesvědčení, že Bridgesová má oproti nim značnou genetickou výhodu.

Ve veřejném dopise adresovaném Mezinárodní cyklistické unii vyjádřily obavy o férovost sportu a upozornily například na to, že Bridgesová v mužské juniorské kategorii před lety stanovila na trati 25 mil rekord, který je o dvě minuty lepší než současné výkonnostní maximum dospělých žen.

K případu se před rokem podrobně vyjádřila i česká triatlonistka Tereza Zimovjanová.

„Už odmala jsou malí kluci rychlejší než malé holčičky. Čím jste starší, tím se ten rozdíl zvětšuje. Neumím si představit, že ve dvaceti projdete změnou na holku, a protože jste rok měli snížený testosteron, tak můžete závodit s holkami. Co všechny ty roky, co jste se vyvíjel a trénoval jako kluk?“ položila si Zimovjanová řečnickou otázku na Twitteru.

„U nás měli kluci plavci tuk dvě až tři procenta, my holky hubenější tak dvanáct procent. Jak se může takové tělo, i když s nižším testosteronem, kdykoliv porovnávat s ženským tělem? A to je jen jedna z milionu věcí. Je to tak hanebně nefér. Píšu tu o tom, protože když se jako holky-sportovkyně neozveme, tak to je špatně,“ dodala.

Jen několik dnů před očekávaným startem přišla UCI s překvapivým rozhodnutím. Bridgesovou do závodu nepustila, oficiálně kvůli administrativní chybě. Cyklistka totiž stále byla registrovaná i v mužské asociaci.

Proti rozhodnutí se okamžitě postavila organizace Stonewall, která mimo jiné bojuje za práva transgender osob.

„Tohle rozhodnutí je velkým zklamáním. Emily splnila kritéria soutěže, tvrdě trénovala a měla dostat férovou šanci závodit,“ vyjádřila se.

Zklamaná Bridgesová si raději zrušila sociální sítě a pustila se do britských médií, jimiž se cítila být „obtěžována a démonizována“.

„Mají agendu, kterou musí tlačit, a útočí na vše, co se vymyká normám,“ uvedla s tím, že oficiálnímu zdůvodnění svého vyloučení ze závodu příliš nerozumí.

„Jsem sportovec a chci jen zase závodit. Nikdo by si neměl vybírat mezi tím, kým je, a účastí ve sportu, který miluje,“ prohlásila.

Veřejné mínění i názory těch, kteří rozhodují, ale v posledních měsících míří spíše opačným směrem. Loni UCI pravidla zpřísnila a maximální povolenou hladinu testosteronu v plazmě snížila na polovinu na 2,5 nanomolu na litr.

Cyklistky před rokem svůj otevřený dopis opřely o názory některých vědců, kteří souhlasí, že současná testosteronová kritéria v profesionálním sportu mohou zvýhodnit rozené muže.

Zmiňují přitom zejména lepší svalové dispozice a větší orgány, což v důsledku znamená větší sílu, vytrvalost i rychlost.

Podobně se před dvěma lety pro DVTV vyjádřil sportovní lékař Jiří Dostál v souvislosti s případem novozélandské vzpěračky Laurel Hubbardové. Ta se v Tokiu stala ve svých 43 letech první transgender ženou na olympijských hrách.

„To, že na rok snížíme hladinu testosteronu, je naprosto nedostatečné, protože ty hlavní změny se udály už v pubertě. Je to jednoznačná výhoda, kterou ostatní nemohou mít,“ řekl a dodal, že „inkluze jde v tomto případě proti férovosti“.

Zastánci účasti transgenderových sportovců zase míní, že celý proces změny pohlaví výhodu mužského dospívání citelně snižuje. Vrozené fyzické dispozice jsou podle nich mezi jednotlivými sportovci rozdílné i tak.