Hokejoví znalci si Hodgsona musejí pamatovat. 

Tvořivý Kanaďan patřil v nultých letech k největším talentům planety. V draftu 2008, který ovládl Steven Stamkos, obsadil díky zájmu Vancouveru desátou příčku.

Do NHL kráčel pomalu, ale nakonec se prosadil, hlavně v Buffalu, kam ho Vancouver vcelku překvapivě vytrejdoval.

Ve výlukou zkrácené sezoně posbíral Hodgson 34 bodů ze 48 zápasů, v té další už byl nejproduktivnějším hráčem Buffala.

Pak ale přišel zlom.

Centr se v bodování propadl na úroveň hráče čtvrté formace a klub ho vyplatil z dlouhodobé smlouvy. Následně Hodgson podepsal roční kontrakt s Nashvillem, ale dřívějším výkonům se ani nepřiblížil.

V pozadí nepochopitelného sešupu stál boj se zdravím. Hodgsona začala trápit dušnost a vážné svalové potíže, a to bez zjevné příčiny. Předepsané prášky nezabíraly, testy včetně těch na různé druhy rakoviny nic neodhalily.

„Je děsivé se uprostřed noci probudit s tím, že vám nefungují plíce a že se nemůžete nadechnout. Třese se vám tělo, je vám horko a nemůžete vstát, aniž byste neomdleli,“ zavzpomínal Hodgson na příznaky záhadného onemocnění v nedávném rozhovoru pro online deník The Athletic.

Útočníka zrazovaly také svaly. Nemohl vystřelit, při bruslení nemohl zatočit. Tyto – pro hokejistu zcela přirozené – úkony vedly k natržení některých svalů.

Trenér dovedností Brad Wheeler, který s Hodgsonem pracoval, si stále vybavuje jeho bezútěšný stav: „Říkal mi věci jako ‚nemůžu držet hokejku‘, ‚nemůžu bruslit‘ nebo ‚mám pocit, že umřu‘. Bylo mu hodně špatně.“

Nakonec se zjistilo, že za problémy stojí maligní hypertermie, dědičné a vzácné onemocnění, které pacienty ohrožuje na životě při celkové anestezii.

Část dotčených však nemoc pociťuje i při zvýšené námaze, například dušností a silnými křečemi.

Hodgson věděl, že maligní hypertermií trpí, ale měl za to, že si akorát musí dávat pozor na celkovou anestezii. Nenapadlo ho, že choroba způsobuje všechny jeho zdravotní problémy. I proto, že nikdo z rodiny na tom tak zle nebyl.

Správná diagnóza však žádný zlom nepřinesla, spíš potvrdila to, co Kanaďanovi bylo jasné už nějaký čas. Že s hokejem je konec.

Hodgson ukončil kariéru v roce 2016 v pouhých 26 letech.

Na hokej nezanevřel, po letech se k němu na rekreační úrovni vrátil. Kdykoliv ale zkoušel zabrat jako starých časů, dopadl špatně. Nejméně jednou ho museli hospitalizovat.

V uplynulém létě však přišel nečekaný zvrat. Hodgson se vrátil domů do Ontaria, kde jeho sestra čekala dítě a bratrovi se jedno zrovna narodilo. Když si šel rekreačně zahrát, s překvapením zjistil, že nepociťuje dřívější obtíže. Na led mohl klidně čtyřikrát týdně. Přidal jógu, speciální dechová cvičení, strečink. A hlavně začal myslet na návrat mezi profesionály.

Opatrně a pod dohledem lékařů zvyšoval zátěž, až se spojil s dřívějším trenérem Wheelerem, jenž mu připravil ultimátní zkoušku.

„Pokud mu nebylo špatně a necítil bolest po cvičeních, které jsme dělali, tak už mu nikdy nebude špatně. Zatlačil jsem na něj tak moc, že kdokoliv jiný by s hokejem možná skončil. A nic ho nebolelo. Necítil se špatně. Jeho svaly byly v pohodě,“ popisoval kouč. 

Když se rozneslo, že Hodgson touží po návratu, ozval se Nashville, který svému bývalému hráči nabídl zkoušku na farmě v Milwaukee.

A někdejší supertalent uspěl, dostal smlouvu v podstatě do konce sezony. Zhruba po osmi letech (!) od posledního profesionálního zápasu.

Když se o Hodgsonově příchodu dozvěděl trenér Milwaukee Karl Taylor, nevěřícně zíral. „Spadla mi čelist, protože osm let je hodně dlouhá doba,“ řekl listu Milwaukee Journal Sentinel.

„Boduje ale víc, než jsme čekali. Jsem na něj pyšný, zaslouží si respekt,“ dodal.

Po 12 zápasech ve farmářské AHL má 34letý Hodgson na kontě slušný zápis 6+2 a doufá, že zaujme někoho o patro výš v NHL.