Zkuste shrnout příběh od vašeho vyčerpání po singlu k bronzové medaili, která vám visí na krku. 

Dostál: Musím přiznat, že předevčírem mi bylo dost blbě. Byl jsem unavený, šel jsem spát brzy. Ve středu jsem vstal rozmlácený jako hračky na pískovišti, co jsou tam tři roky. Šel jsem do závodu odhodlaně, chtěl jsem podat dobrý výkon, abychom měli v posádce dobrý pocit. Ten, když se ztratí, tak je to špatně. Věděl jsem, že musím jet dobře.

A to jste jel, byl z toho hladký postup do semifinále. Co s vámi bylo dál?

Dostál: Ve středu odpoledne jsem si dal volno, byl jsem vyšťavený, úplně hotový. Lehnul jsem si na pokoj, ležel jsem, večer jsem něco blbého snědl, šel jsem se projít a bylo mi blbě od žaludku. Říkal jsem si, že to bude parádní noc a jestli budu mít žaludeční problémy, bude to výborně zakončená olympiáda. Nicméně ráno jsem se vzbudil a říkal jsem si: Ty vado, já jsem úplně fresh. Cítil jsem se špičkově, volno mi pomohlo. Měl jsem dobrou náladu. A když mám dobrou náladu, tak je to známka, že jsem odpočatý.

Takže už před dnešním semifinále jste věděl, že to bude dobré? 

Dostál: Šli jsme do semifinále s přáním postoupit. Já jsem věděl, že pak bude dvě a půl hodiny volno, takže musím pošetřit síly. Radkovi se to asi nelíbilo v poslední dvoustovce. Síly jsem ušetřil, nabudil se na finále. Byl to dobrý závod.

Radku, byl jste překvapený, když Pepa trochu vypustil závěr semifinále?

Šlouf: Byl. Ty jsi, Pepo, totiž strašný rafan v konci a najednou to tam nebylo. Já jsem nevěděl, jestli šetříš síly, nebo to tam není.

Dostál: Ono to tam bylo, ale měl jsem to tam jednou na jeden závod. Kdybych to tam poslal v semifinále, nezůstalo by na finále.

Šlouf: Udělal jsi to dobře.

Pepo, stříbro slavil z německé posádky Jacob Schopf, který vás po nevydařeném singlu křísil na molu. Měl jste možnost mu už osobně poděkovat?

Dostál: Němečtí kluci děkování neslyšeli moc rádi. Bavili jsme se o tom už před medailovou tiskovkou. Jacob říkal, že mu to přijde úplně normální, že vůbec nechápe, co se děje. Mně se to líbilo už z toho principu. Že kdyby tam nebyl Jacob, bylo by tam dalších pět lidí, kteří by se o mě starali. Ale zrovna tam byl on, jemu německý trenér přinesl led a pití a on viděl, že já to potřebuju víc, tak to dal mně a začal se o mě starat. Nejsou všichni takoví. Že, když by viděli, že je tam kolem mě dost lidí, že by se i tak postarali. Toho si já cením, že šel a bez ohledu na to, kolik nás tam bylo, tak se začal starat.

Radku, věděl jste ráno, že je parťák v dobré náladě?

Šlouf: Nevěděl. My máme zcela jiný rytmus. Viděli jsme se asi dvě minuty na snídani, když já končil a on teprve přicházel. Mám rituál s rozcvičením, rozdýcháním. Na všechno potřebuju víc času. Viděli jsme se asi půl hodinu před tím, než jsme se šli na vodu rozjet. A já už jsem nevnímal, jak na tom je. Já se staral, abych se cítil dobře. Nepotřebujeme spolu nějak extra mluvit. Každý se připravujeme jinak.

Dostál: Já, když vytuhnu, tak je to konečná. Dnešní výsledek udělaly dvě věci. První věc je taktika, druhá souhra věci. Taktika je na mně, souhra na Radkovi. A myslím, že dnes sedlo obojí špičkově.

Radku, byl jste po dojetí hodně dojatý? Z dálky to vypadalo i na slzy. 

Šlouf: Nooo, byl. Když jsme měli pár minut po závodě, dojížděli jsme k tomu platu, uvědomil jsem si, že je to opravdu ta medaile, kterou jsme vzadu v hlavě cítili, že bychom mohli mít, pokud se všechno podaří. Všechno ze mě spadlo. Není to jen tenhle měsíc, co jsme v Japonsku, ta cesta trvá několik let. Spadlo to ze mě, že se to nakonec povedlo.

Co jste si říkali při vzájemném věšení medailí?

Šlouf: Vlastně bych byl rád, kdyby to někde bylo zaznamenané, protože si to moc nepamatuju, ale gratulovali jsme si navzájem. Já se trochu poklonil Pepovi, protože mám štěstí, že můžu s někým takovým jezdit. V Česku nikdo lepší není, ale my jsme si sedli i mimo vodu. Za tři roky jsme se naučili, jak spolu vycházet. Snažíme se co nejvíc respektovat, jsme dobří kamarádi i mimo vodu.

Jaké budou oslavy?

Dostál: První den, když jsme sem přijeli, tady zbyl trochu nepořádek po veslařích. Pak jsme objevili s Ráďou vzkaz od Ondry Synka, který nám tam nechal nějaké dobroty a které se neslučují se zdravým sportovním stylem. Trenér už se na to chystal, tak jsem řekl: Nenene, ten lovečák si dáme s pivem až po závodě. Udržel jsem ho, těším se, až si ho dáme večer.