Kdy a proč jste se vydal do USA?

Když jsem v 18 letech maturoval, tak český baseballový tým vedl americký trenér, který měl v USA svou akademii a občas nabízel našim mladým hráčům možnost spojit v ní studium se sportem. Věděl jsem, že úroveň amerického baseballu je velice dobrá a když jsem dostal tuto lákavou nabídku, tak jsem ji moc rád přijal. Šlo o menší univerzitu v Charlestonu v Jižní Karolíně. Po třech letech jsem pak přešel na univerzitu, kde v třiceti budovách čerpalo vědomosti přes 40 tisíc studentů.

Jak složité byly pro vás první kroky daleko od domova?

Byl jsem ještě junior a poprvé jsem delší dobu začal žít sám, takže nebylo snadné se okamžitě všemu novému přizpůsobit. Několik měsíců mi trvalo, než jsem se na všechno plně adaptoval.

Jak se vám dařilo zvládat často velice nesnadnou jazykovou bariéru?

Do Ameriky jsem přijel jen s částečnou znalostí angličtiny. Navíc je něco jiného běžné povídání v Praze a hovořit i o odborných věcech v Jižní Karolíně. Navíc v každém městě se tam mluví jinak, což platí hlavně pro přízvuk. Takže zpočátku se někdy stalo, že jsem vůbec nevěděl, co po mně dotyčný chce. Když jsem však po čase přijel do Prahy, tak mi rodiče se smíchem říkali, že umím líp anglicky než česky.

Jaké studium jste tam absolvoval?

V ekonomii s obchodní příchutí jsem vystudoval bakaláře. Podařilo se mi to i proto, že na obou univerzitách jsem měl zajištěné ubytování i velice kvalitní stravování. Dostával jsem i kapesné a protože většinu času jsem trávil ve škole či na hřišti, tak peníze jsem moc neutrácel. Proto později s finanční pomocí rodičů jsem si koupil i starší auto, které tam mimochodem moc drahé není.

Bylo pro vás tolik důležité?

Zatímco v Praze máme pro dopravu ve městě metro, tramvaje i autobusy, tak v Charlestonu je to jen auto. A protože jsem ho delší dobu neměl, tak mi na přepravu za každého počasí muselo stačit kolo. Proto bylo auto pro mě tak důležité.

Lze říci, že s pětiletým pobytem ve Spojených státech jste plně spokojen?

Určitě! Měl jsem štěstí na skvělé trenéry, kteří vychovali spoustu špičkových hráčů. Moje výkonnost měla stále se zvyšující kvalitu. Něčím výjimečným byly pro mě zápasy, které sledovalo přes 30 tisíc diváků. A ani v nejmenším si nemohu stěžovat na celkové životní podmínky, které jsem měl na obou univerzitách.

A máte už představu, kam by měla vést vaše další cesta?

Už v roli profesionála chci získat angažmá do Japonska, které v baseballu patří mezi světovou špičku. Zdá se to být nadějné.

Mohlo by vás zajímat – cyklistky uctily památku Muriel Furrerové: