Předpokládám, že nedělní zpráva o Čechmánkově smrti vás šokovala. Jak jste reagoval?
Takové zprávy jsou vždycky šokující. Je to kluk, s kterým jsem toho zažil hodně. Potkávali jsme se i v poslední době, já trénuju juniory v Jihlavě, Čemanův syn hraje za Zlín. Roman se jezdil na zápasy dívat, pokaždé pozdravil, ve Zlíně přišel i za námi do kabiny. Prosil jsem ho, aby přišel kluky pozdravit. Teď hledám slova, co bych k tomu řekl. Přemýšlím, co a proč se to stalo. Je to tragédie a obrovská škoda.
Jaké na něj máte vzpomínky ze společného působení ve Vsetíně v letech 1997 až 1999 a také z reprezentace?
Na tréninku mu nešlo dát gól, jak byl obrovský. Ne vždy měl stoprocentní přístup, ale chytat prostě uměl a svou postavou zabral celou bránu. Když jsme se Vsetínem dali první gól, Čeman přenesl na mužstvo takový klid a sebevědomí, že jsme věděli, že máme vyhráno. Tým byl celkově nabitý, ale on byl základní kámen. Vzpomínám si ještě na mistrovství světa 2000 v Petrohradu.
Tam byl nejlepším gólmanem turnaje a členem All-Star týmu. České reprezentaci i s vámi v sestavě vychytal zlato.
A vychytal to bravurně, v klidu, tím svým způsobem. S prstem v nose, jak se říká. V té sezoně jsem už byl ve Spartě a ve finále extraligy jsme hráli proti Vsetínu. V jednom zápase jsem jel snad čtyřikrát sám na branku, ale Čeman mě třikrát vychytal. Jednou jsem trefil tyčku. Zažil jsem ho i jako protihráč a to nic příjemného nebylo.
Vždy se o něm mluvilo jako o svérázném hokejistovi, na ledě i mimo něj. Poznal jste ho tak i z této stránky?
Svéráz, jasně. Na lidi, kteří ho neznali, mohl působit někdy jako floutek. Nebo že je arogantní a přehnaně namyšlený. Ale v kabině s ním byla hrozná sranda, v týmu s ním nebyl problém. Brankáři, které jsem jinak potkával, byli často zavření do vlastní bubliny a člověk měl skoro strach na ně promluvit. Tohle byl kluk, který patřil mezi ostatní hráče, držel se v kolektivu. S Rosťou Vlachem byli největší kamarádi, najednou se za pár minut pomalu chtěli rvát a trhat si knoflíky z košilí. Na druhý den už zase byli oba samý vtípek. Roman se v tom vymykal od ostatních gólmanů.
Pojďme teď k současné reprezentaci, která odstartovala pod novým trenérem Radimem Rulíkem triumfem na Karjala Cupu. Porazila Švédy 5:2, Finy 7:3 i Švýcary 1:0. Jak se vám její výkony líbily?
Ze zápasů i z ohlasů okolo je cítit, že je tam čerstvá energie. Událo se to, co nový štáb prohlašoval, čím se chce prezentovat. Měli jsme dva parádní starty, zvládli jsme zlomové situace. Turnaj nám ukázal potenciál celého týmu, zároveň příště bude reprezentace trochu pod větším tlakem. Já jsem ale přesvědčený, že všichni tam jsou na to připraveni. Byl to nejlepší start z bloků, jaký si český fanoušek mohl přát.
A všichni si teď pochvalují mnohem aktivnější styl hokeje.
Po hokeji Kariho Jalonena, který byl postavený na jiných základech, je to čerstvý vítr. Ale pořád je třeba nezapomínat na to, že Jalonen přinesl medaili po deseti letech. Účel to splnilo a teď všichni vzhlíží k tomu, že na domácím MS se hráči budou prezentovat hokejem jako na Karjale. Po nástupu současného štábu určitě byli i pochybovači, ale ty teď hráči a trenéři dostali na svou stranu.
Rulíkův rukopis byl od začátku turnaje znát, viďte?
Jasně, je tam vidět mustr z vystoupení na posledním MS juniorů, kde Radim dvacítku vedl. Náš tým tam za nikým nezaostával, všechny soupeře dokázal v určitých fázích zápasů válcovat, včetně Kanady a dalších favoritů. Jsem optimistický a plný nadějí, že to samé půjde našroubovat na dospělé reprezentanty. Finové se svým pojetím hokeje v poslední době vozili medaile ze všech akcí a ve všech kategoriích. Je to obdivuhodné, ale věřím tomu, že my teď hledáme nějaký náš způsob, který nebude nikoho kopírovat.
Jako hráč jste Rulíka zažil jen v jedné sezoně, ale z hokejového prostředí u nás ho jistě dobře znáte. Pasuje vám k reprezentaci už od nástupu, i třeba bez ohledu na vítěznou Karjalu?
Znám ho dobře i z Mladé Boleslavi. Ve spoustě aspektů je to můj vzor, snažil jsem se hodně věcí si od něho převzít a uplatnit ve vlastní trenérské kariéře. Radim je dlouholetý odborník, v hokeji si prošel kdeco. Bez debat je to teď správná osoba pro reprezentaci. I to MS dvacítek, to byla neuvěřitelná věc, koukal jsem na všechny zápasy jak péro z gauče. To, co tam trenéři naordinovali a hráči předváděli, bylo úžasné.
Ten čerstvý vítr není znát jen na ledě, nemyslíte? Rulík překvapil už třeba tím, že na první turnaj v sezoně vzal dva brankáře s minimálními zkušenostmi z reprezentace. V každém utkání pak byl kapitánem jiný hráč, to je další zvláštnost.
Štáb je široký, každý zodpovídá za kus své práce a výsledkem je pak nějaký jejich konsenzus. Byl to první turnaj, vyšlo jim vše, na co sáhli. Takhle hladce to dál určitě nepůjde, takhle jednoduché to nebude. Ale pro nastartování víry a sebedůvěry je to ideální a potřebný start. Ty tahy na Karjale vyšly, proto to teď chválíme. Pokud by to nebylo podložené výsledkem, lidé by se ptali, proč takový hloupý nápad. Ale ano, věřím, že i tohle odpovídá novému směru kormidlování nároďáku.