Do Tacenu jste se vydali bez Prskavce, Přindiše, Kudějové, či Fišerové s výrazně omlazeným týmem. Proč se tohoto závodu špičkoví čeští reprezentanti nezúčastnili a co jste za této situace od svých svěřenců čekal?
Naši nejlepší dali po dlouhé sezoně přednost regeneraci, aby nabrali nové síly na zimní předolympijskou přípravu. Otevřely se tak dveře nadějným závodníkům, kteří tak měli možnost utkat se se zahraničními soupeři. Já jsem konání tohoto světového poháru uvítal i z toho důvodu, že se mohlo vůbec závodit.
Potkalo vás ve Slovinsku něco nečekaného?
Hned po příjezdu po nás chtěli test starý nejvýš 48 hodin, což nás trochu překvapilo, ale podařilo se nám všechna nařízení bez problémů zvládnout. A pak to byla velká voda, takže ještě dvě hodiny před začátkem kvalifikace nebylo jisté, zda se pojede. Záporný návrh byl nakonec přehlasován a závodníci s tím problém neměli.
Jaké byly v Tacenu podmínky a celková atmosféra?
Vše probíhalo za přísných hygienických opatřeních, která známe z České republiky. Při vstupu do závodního prostoru se závodníkům měřila teplota a všude byly povinné roušky. Divákům byl povolen vstup v omezeném počtu. Pokud jde o kanál, tak jeho náročnost známe, v jeho středu se hodně mění voda, ale většina mých svěřenců své jízdy ke spokojenosti zvládla.
Jak velká se sešla konkurence?
Do Slovinska přijeli reprezentanti ze sedmnácti zemí a konkurence byla přibližně stejná, jako na nedávném mistrovství Evropy v pražské Troji. Poprvé se však letos na mezinárodní scéně představili především výborní vodní slalomáři ze Spojených států a Brazílie, kteří si dojeli i pro medaile. Z Evropanů se nejvíc dařilo Francouzům.
Kdo vás z vašich svěřenců svým vystoupením nejvíc mile překvapil?
Především pátým místem kanoista Vojtěch Heger a potom šestou příčkou kajakář Jakub Krejčí, který netajil svoji spokojenost už postupem do finálové desítky.
Komu se naopak podle představ nedařilo?
Kanoista Lukáš Rohan po několika chybách skončil desátý a řekl, že finálová jízda byla pro něj utrpením. Spokojena se svým výkonem a třináctým místem nebyla nadšená ani kajakářka Veronika Vojtová, ale správně dodala, že je především krásné znovu závodit.
Lze říci, že i když jste se vrátili bez medaile, tak byla účast v Tacenu v něčem užitečná?
Určitě! Výsledky nebyly tak důležité, jako to, že jsme tímto Světovým pohárem podpořili rozvoj našeho sportu a mladí čeští vodní slalomáři získali velice cenné zkušenosti.
A jaký mají čeští reprezentanti program do konce roku a představy o tradičním zimním soustředění?
Ve dnech 7. a 8. listopadu se ještě zúčastníme Světového poháru ve francouzském Pau. Startovat bude většina závodníků z Tacenu a navíc dva zkušení borci – Vavřinec Hradílek a Vít Přindiš. Pokud jde o zimní předolympijskou přípravu, tak nad tou je zatím velký otazník. Často jezdíme do Austrálie, ale tam by nás asi čekala dvoutýdenní karanténa. Reálnější se zdají být Emiráty, ale ani ty nejsou v dnešní době jisté.