Tokyo (Od našeho zpravodaje) – Pokud by judisté měli mít nějaké poutní místo, bezpochyby by to byla hala Budókan. Stánek, který Japonci postavili pro  olympijské hry v roce 1964, si s sebou nese nálepku kolébky tohoto sportu.

A kdyby na patnáctitisícové tribuny mohli fanoušci, byl by letošní olympijský turnaj v Tokiu jistě nevídaným zážitkem. 

Ale kvůli opatřením v boji proti koronaviru se mohli v pátek na sedačky usadit jen členové realizačního týmu a někteří sportovci, kteří jsou součástí bubliny jednotlivých reprezentantů.

A tak měl Lukáš Krpálek v den svého historického zápisu mezi judistické legendy na tribuně svůj vlastní kotel, který mu mohl vytvořit alespoň nějakou atmosféru. 

Byl tu jeho tréninkový parťák a reprezentant David Klammert, zápasník Artur Omarov nebo jeden z lékařů české výpravy Pavel Kolář. 

„Jsou slyšet, jsem moc rád, že mohli přijít alespoň oni, když už tu nemůžou být fanoušci,“ přiznal Krpálek poté, co si zajistil postup do večerních medailových bojů.

Jeho kotel skutečně bouřil. Klammert, který ve své váhové kategorii do devadesáti kilogramů vypadl hned v prvním kole, patřil k těm nejhlasitějším členům výpravy. Neustále pumpoval pravačkou a tleskal, kdykoli se Krpálkovi povedl úspěšný chvat nebo naopak odrazil útok soupeře.

„Hulákali jsme a řvali, co to šlo, ale pořadatelé za námi byli snad třicetkrát, ať jen tleskáme. Moc jim to nešlo nás zkrotit,“ smál se Klammert. 

Skupinek fanoušků z výprav jiných zemí bylo kolem tatami víc, ta česká ale patřila k nejhlasitějším a Japonci s ní měli nejvíce práce. Dobrovolníci kolem bílých kotelníků kroužili a ukazovali jim natištěnou cedulku s nápisem, aby se utišili.

I to je jedno z opatření proti šíření koronaviru. Podle hygienických stanov her, nejsou roušky a respirátoru při řevu tak účinné. 

„Když jste v emocích a jeden z vašich nejlepších kamarádů tam předvádí takové výkony, tak to člověk řve, až by brečel. I kdyby nás chtěli stokrát zastavit, stejně se budeme podporovat,“ dodal nadšený Klammert.

Na snahou umlčet českou výpravu kroutil i čerstvý olympijský vítěz. „Tohle mě mrzí, bylo to bez diváků, i medaili jsem si musel věšet na krk sám. Musím říct, že jsem se i obával, aby mi nespadla, když jsem si ji tam bral. Prolítlo mi hlavou, že by to byl takovej trapas…,“ přiznal Krpálek.

Při samotné boji je prý sice uzavřený do sebe, ale v přestávkách energii z ochozů vnímal a po semifinále i finále se šel neumlčitelným fanouškům pod tribunu poklonit