Je to možná trochu paradox, ale ve chvíli, kdy alespoň jeden z trojice českých horolezců stane na vrcholu Muču Kiš, tak hora okamžitě ztratí titul, kvůli kterému se nahoru všichni vypravili. Tedy titul nejvyšší nevylezené hory světa. I přesto ale mají zaručeno, že se o jejich výstupu bude v případě úspěchu v horolezeckém světě hodně mluvit.

„Těch hezkých kopců je v okolí víc, ale nebudu zastírat, že jedním z důvodů, proč jsme si Muču Kiš vybrali, je, že je to nejvyšší legálně dostupná hora, na které dosud nikdo nestál,“ říká hlavní organizátor expedice Kořínek, přezdívaný Kořen.

Spojení „legálně dostupná“ je v tomto ohledu velice podstatné. Na pomezí Bhútánu a Číny stojí ještě o pár desítek metrů vyšší hora, na jejíž vrchol rovněž lidé ještě nevylezli, ale na tu je z náboženských důvodů lezení zakázáno. A tak horolezecký svět uznává jako nejvyšší dosud nedobytý vrchol právě Muču Kiš. 

Nezná ji ani Google

České výpravě s Kořínkem v čele ale rozhodně nejde jen o efemérní titul, daleko víc horolezce zajímá samotný prvovýstup na karákóramskou horu, která už dlouhé roky zůstává v čele seznamu nedobytých hor.

Důvodem je kromě samotné obtížnosti výstupu i fakt, že se tento vrchol nachází v odloučené oblasti severního Pákistánu, takže je poměrně složité celou akci zorganizovat. Svědčí o tom i Kořínkova slova, jak překvapivě málo nápomocný jim byl při hledání informací renomovaný internetový vyhledávač Google.

Ani poučení z předchozích nezdarů navíc není příliš bohatým pramenem informací, neboť poslední výprava, která se na vrchol Muču Kiš vydala, svůj pokus vzdala už před dlouhými šesti lety. I proto se přípravný výbor expedice loni vydal na místo prozkoumat terén, aby letos v létě všechno proběhlo hladce.

„V téhle oblasti horolezecký byznys, včetně třeba personálního zajištění expedic, moc nefunguje. A to i přesto, že je to vzdušnou čarou „jen“ nějakých 150 kilometrů od Nanga Parbat (8126 metrů). Není to osmitisícovka, tady vám nikdo plnou penzi do třetího výškového tábora nepřinese,“ přibližuje atmosféru místa Kořínek.

Náročnou logistiku výpravy ještě navíc zkomplikovala pandemie koronaviru, kvůli které její členové do poslední chvíle netušili, kdy budou moci odletět a co je vlastně na místě čeká.

I proto se nakonec z původních deseti přihlášených horolezců do Islámábádu a dál vydala pouze trojice nejodhodlanějších, která se o možnosti odletu dozvěděla jen pár dní předem.

Dříč Bém i hořický benjamínek

Tým by měl vést Pavel Kořínek, který za sebou má veleúspěšný výstup na Nanga Parbat v předloňském roce, kdy na vrcholu „zabijácké hory“ stanulo hned šest českých lezců.

Kromě toho vylezl třeba na Štít Korženěvské (7105 metrů), Pik Lenina (7134) a jako vůbec první Čech na čínskou horu Miňa Konka (7556), která má údajně vůbec nejvyšší mortalitu na světě.

Dalším zkušeným členem souboru je někdejší pražský „primátor a horolezec“ Pavel Bém. „Ano, ten zloduch,“ směje se Kořínek při zmínění jména někdejšího politika ODS, který už má v horolezeckém deníku zelenou fajfku vedle takových velikánů, jako jsou K2, Mt. Everest či zmíněná Nanga Parbat. Hned vzápětí ale už vážně vysvětluje, že právě Bém bude patřit k tahounům expedice.

„Já jsem s ním byl na Nanga Parbat a můžu za něj dát ruku do ohně, že je to jeden z největších makáčů v těchto výškách. Z těch, co prošlapávali sníh, byl dá se říci největší dříč. Což je možná docela překvapivé, protože s námi byli mladí kluci, kteří byli v nížinách hodně výkonní, ale nahoře za to zarval on. Je vidět, že mu to v té výšce funguje,“ tvrdí Kořínek. 

Bémovou výhodou je také skutečnost, že je vystudovaným lékařem. V cílové oblasti je případná lékařská i jiná pomoc jen málo dostupná, a tak mohou Bémovy schopnosti v krajním případě rozhodovat o životech členů expedice. A to i přesto, že je specializací psychiatr. „Když mi na Nanga Parbat šil koleno, tak říkal, že jehlu a nit držel v ruce naposledy na praxi ve škole,“ směje se Kořínek.

Třetím do party pak je Jiří Janák, horolezecký nadšenec z Hořic na Šumavě, který si na těch nejvyšších vrcholech planety teprve snaží vysloužit ostruhy, ale právě na Muču Kiš by měl rozvinout svůj talent.

Všechny členy výpravy čeká v nejbližších dnech aklimatizace přímo na místě i zahřívací výstup do výšky zhruba 6000 metrů. Samotný pokus o vylezení na vrchol Muču Kiš, by pak měl přijít na přelomu srpna a září.