Jak se zrodil nápad, že budete trénovat českou dvojici? Kdo s tím vlastně přišel?
V létě 2016 mi volal Martin Lébl. To jsem ještě pořád sám aktivně hrál. Ale už tehdy se mi občas vloudila do hlavy myšlenka, že bych mohl někoho trénovat a předávat svoje zkušenosti, že bych mohl být koučem, až moje profesionální kariéra skončí. Takže bylo velice lehké na Martinovu nabídku kývnout.
Martin Lébl, bývalý reprezentant a funkcionář, nyní agent
Když jsem nastupoval do čela úseku beachvolejbalu, byl jsem přesvědčen, že můžeme mít mužskou dvojici s reálnou šancí na OH v Tokiu. Andreu jsem znal ze svého působení v Itálii, byl i mým spoluhráčem. Věděl jsem, jak kvalitní člověk s absolutním zapálením pro hru a výsledek to je. Takového trenéra jsem chtěl přivést do Česka. V té době připadala v úvahu pouze dvojice Perušič – Schweiner, a je pravda, že ze začátku bylo třeba z obou stran pochopit, jak bude spolupráce vypadat. Nakonec je z toho jeden z nejúspěšnějších příběhů v českém beachvolejbalu.
Co jste v té době o svých nových svěřencích věděl?
Abych byl upřímný, moc toho nebylo. Ale Martin mě ujistil, že mají velký potenciál. A jak vidno, měl úplnou pravdu.
Jak reagovalo vaše okolí, když jste oznámil, že budete trénovat neznámé Čechy?
Všichni byli šťastní, že jsem dostal takovou příležitost.
Po vítězství v Kataru jste i vy říkal, že začátky spolupráce nebyly jednoduché, že nebylo snadné spojit vaše osobnosti, sladit se po lidské stránce. Co v tom bylo nejsložitější? Co pro vás byla největší výzva?
Když začínáte s novým týmem, je to vždycky výzva. Ale od začátku jsem byl nadšený z Ondřejova a Davidova přístupu, učili se velmi rychle.
Po turnaji v Dauhá jste prohlásil, že udělali velký pokrok v taktice. Co teď považujete za jejich nejsilnější stránku? A v čem naopak vidíte největší slabiny?
Nejsilnějším bodem je teď rozhodně herní systém, který jsme za poslední čtyři roky rozvíjeli. Teď opravdu ví, jak se na kurtu zařídit v těžkých situacích. A určitě potřebujeme zlepšit některé technické prvky. Pořád na tom tvrdě pracujeme.
Rakouský trenér Simon Nausch prozradil, že za dobu, co úspěšně vede české dvojice žen, dostal podstatně lukrativnější nabídky od jiných, finančně mnohem silnějších týmů. Už se vám také hrnou?
Nějaké jsem taky dostal. Ale zatím jsem spokojený s tím, kde jsem!
Perušič se Schweinerem baví fanoušky nejen na kurtu, ale také na Facebooku svými reportážemi, kde si dělají i legraci sami ze sebe, zveličují své nepodařené věci a shazují i to, co se jim povedlo. Nevadí vám to jako trenérovi? Dnes jsou sportovci vedení spíš k tomu, aby o sobě vůbec nepochybovali, nedali najevo sebemenší slabost…
Líbí se mi jejich přístup, určitě. Abyste mohli být lepší a dělali pokroky, musíte k sobě být kritičtí.
V postech také často s humorem zmiňují, jak útočí svými výkony na turnajích i v přípravě na vaši nervovou i srdeční soustavu, býváte často označován třeba za „italského kardiaka“. Jak jste na tom tedy se zdravím?
No… Řekněme, že trénování je někdy dost o nervy. Ale každopádně jsem zatím docela v pohodě.
Snažíte se pronikat i do tajů češtiny? Snaží se vás něco naučit vaši svěřenci?
Naučili mě jenom některá sprostá slova!
A dáváte jim na oplátku vy lekce z italštiny?
Musím říci, že u obou je jejich italština lepší a lepší.
Jako správný Ital milujete kávu. Je ale pravda, že s sebou na turnaje vozíte vlastní kávovar?
Jasně že s sebou mám vždycky kávovar! Kafe v Česku není vůbec špatné, ale nejsem úplně fanda vašeho turka.