Piper se o svém rozpadu osobnosti rozpovídal v autobiografii s příznačným názvem Ven z temnoty. Jejím cílem je motivovat ostatní lidi, kteří si procházejí těžkou životní zkouškou.

Piper se v Leicesteru narodil a přes mládežnické výběry se propracoval až do prvního týmu. Zranění ho však trápila dlouhodobě, pohříchu nikdy neodehrál více než devět zápasů v kuse. V létě 2002 přestoupil za téměř pět milionů liber do Sunderlandu, o čtyři roky později s profesionálním fotbalem definitivně sekl.

„Na vrcholu kariéry jsem musel skončit. Pil jsem dvě lahve whisky denně, a to deset měsíců v kuse. O nic jiného jsem se nezajímal,“ vypráví fotbalista, který vstřelil poslední branku Leicesteru na starém stadionu Filbert Street.

Nepomohly ani rady lékařů, že divoký způsob života jeho organizmus dlouho nevydrží. „Doktor tvrdil, že mě alkohol zabije. Ale když jsem mu říkal, kolik beru valia (lék též známý pod názvem diazepam), skoro spadl ze stoličky. Zvládal jsem osmdesát miligramů denně, přičemž denní doporučená dávka byla jen deset,“ přiznává Piper.

Přestože v tu dobu bral tisíce liber týdně, neustále měl hluboko do kapsy. Všechny peníze rozházel po barech a divokých mejdanech. „Nejdříve jsem chodil kalit jen v noci, ale pak i přes den. De facto jsem se jen někde vyspal a zase se jelo dál. I když jsem byl sám, to mi nevadilo,“ říká.

Sebedestruktivní životní styl vyvrcholil podivným pokusem o sebevraždu. Piper vzal veškeré pitivo a léky, co doma našel, a vyrazil ven. Po několika hodinách hledání ho konečně našla vlastní matka: ležel v bezvědomí na hrobu svého dědečka. „Asi ano, asi jsem se tam šel zabít,“ prohlásil Piper později.

Piper už se k fotbalu nevrátil, ale novou cestu svého života najít dokázal. Spolu s přítelem Owenem Johnsonem v Leicesteru založil FSD Academy, která pomáhá malým fotbalistům nejen ve sportu, ale také v osobní rozvoji a vzdělání. Před koronavirovou pandemií také spolupracoval s klubem v oblasti komunitního rozvoje.

Pomoci vyvarovat se prudkého sešupu na dno mají i Piperovy vzpomínky, které publikoval v rámci biografie Ven z temnoty.

„Dával jsem spousty rozhovorů, ale stejně jsem se dotkl pouze jednoho nebo dvou a témat a zbytek byl o fotbalu, takže se v něm ten můj příběh tak nějak ztratil. A teď, když jsem to všechno sepsal dohromady, cítil jsem se velmi zranitelný. Spoluautor Joe Brewin mi ale stále říkal: Kámo, opravdu si myslím, že když vypíšeš celý příběh a řekneš všechno, pomůžeš mnoha lidem,“ dodal Piper.