Upozorňuje na chyby a nepravosti ve fotbalovém hnutí, když přijel na valnou hromadu, často hlasoval proti vůli místopředsedy Romana Berbra a často hlasoval osamocen. Jiří Trněný, prachatický don Quijote, vyhrál. Dočkal se.
Muž, proti kterému dlouhá léta bojoval, skončil jako místopředseda FAČR a momentálně ve vazbě čeká na soud. „Je to nová šance pro český fotbal,“ říká Trněný. Během let v disentu si nadělal celou kupu nepřátel. S čím vším se z jejich strany setkal?
Osobní útoky
Vedení fotbalové asociace svou nepoddajností irituje od června 2011, kdy na funkci rezignoval tehdejší šéf fotbalového svazu Ivan Hašek. A hned krátce poté, co se poprvé vzepřel nařízenému scénáři, přišel nejvážnější incident.
„Jel jsem z valné hromady domů do Prachatic. Zčistajasna mě začalo předjíždět jiné auto, a když se dostalo na moji úroveň, řidič do mě začal najíždět, jako by se mě snažil vytlačit ze silnice. Nemyslím, že by šlo o náhodu, protože reagoval podle toho, jak jsem se pohyboval já, aniž by měl snahu vzájemnému střetu zabránit. Až když jsem strhl řízení do vedlejšího pruhu, tak ujel,“ vzpomíná Trněný.
Za volantem přitom není žádným vyjukaným zajícem, v civilním životě se dlouho živil jako profesionální řidič. „Někdo se mě snažil zastrašit,“ má jasno.
O pár dní později mu navíc na mobilním telefonu pípla vulgární textová zpráva. „Autor mi sděloval, že jsem kretén a na dně Orlíku je prý místa dost. Volal jsem zpět a telefon už byl odpojený, evidentně šlo o SIM kartu na jednou použití,“ dodává Trněný.
Sám mezi vlky
Od té doby na valné hromady nikdy nejezdil sám. Přesto ho stálo hodně osobní statečnosti, když si měl jako zástupce Okresního fotbalového svazu Prachatice plnit své povinnosti v nepřátelském prostředí. Českou komoru z drtivé většiny tvořili delegáti loajální Romanu Berbrovi, když mezi ně Trněný přišel, ukazovali si na něj a posmívali se.
„Dělali mi i hloupé naschvály. Podle regulí mám sedět mezi jihočeskými kolegy uprostřed pléna, ale na jednom shromáždění mi písecký kolega Řezáč za mými zády přesunul věci do rohu místnosti. Šel jsem si pro limonádu, a když jsem se vracel, koukám – už jsem seděl jinde,“ usměje se Trněný. Nedobrovolné stěhování na periferii se následně stalo tradicí, až při poslední valné hromadě v Olomouci zase seděl na svém správném místě.
Při hlasování o změnách stanov při volbě předsedy v červnu 2018 Trněného volbu dokonce ignorovali. „Zdržel jsem se hlasování, přesto bylo oznámeno, že pro návrh hlasovalo všech 128 delegátů české komory. Tak jsem narušil průběh jednání, vstal jsem a z toho svého rohu začal přelézat delegáty, abych mohl nahlásit, že jsem se zdržel. Nakonec mi to ale nebylo nic platné,“ krčí rameny.
Útěk předsedy
S předsedou federace Martinem Malíkem mluvil pouze jednou, na volební valné hromadě v červnu roku 2017. Když tehdejší kandidát na předsedu hovořil s novináři na téma státních dotací, Trněný mu údajně vmetl do tváře, že lže. Načež mu Malík slíbil, že v případě zvolení za ním přijede do Prachatic, aby si vše vyjasnili.
„Samozřejmě že se tak nestalo, tak jsem si ho chtěl najít sám. Ideální šance se naskytla, když si nás, okresní předsedy, sezvali do Prahy k diskusi o zřízení zvláštních koordinátorů pro komunikaci. Jenže Malík přede mnou utekl zadním vchodem. Vrátný se mě ještě ptal, co jsem mu prý udělal, že ho viděl na kameře spěšně odcházet,“ popisuje Trněný.
Zpackaná kontrola
V roce 2013 Trněný upozornil disciplinárku Řídící komise pro Čechy, že byť dostal delegát Jiří Urban trest na dva měsíce, funkci vykonával dál. Prachatický funkcionář se tak dlouho dožadoval vysvětlení, až přišla snaha ho umlčet: Kontrola.
„Dostal jsem avízo od jednoho vysoce postaveného člena FAČR, že se na mě chystají. A také že ano. Z Revizní a kontrolní komise přijeli Zdeněk Šimek, Jaroslav Hampl a Jiří Bozděch, s nimi byl i ekonomický ředitel federace Kabelka.“
Účetnictví však měli v Prachaticích v naprostém pořádku. „Strávili u nás přes čtyři hodiny, a jak nemohli nic najít, vztekle třískali šanony a fakturami o zem. Však také pan Hampl v jeden moment prohlásil něco ve stylu: Vždyť víš, že musíme něco najít!“ nechápe Trněný.
Nenašli nic. Nedostatky auditoři ovšem paradoxně nalezli v účetnictví Jihočeského krajského fotbalového svazu, kam zamířili právě z Prachatic. A který tehdy vedl Jan Jílek, bývalý rozhodčí a muž loajální Romanu Berbrovi.